Pět překážek

Lars von Trier a Jorgen Leth připravili opravdovou lahůdku. Jejich stylizovaný dokumentární film Pět překážek se zcela vymyká tomu, co můžeme v kinech běžně vidět. Larse von Trier je známý svými experimenty a vnášením nových postupů do kinematografie. V devadesátých letech založil hnutí Dogma 95, které apeluje na filmaře, aby se oprostili od složité techniky. Točí se na digitální kamery a scény se prakticky nesvítí. Zároveň se vyhýbá dlouhým zkouškám s herci a zařazuje záběry z ruční kamery. Nastartoval tak novou éru evropské kinematografie, ale sám jde dál. K jeho filmům patří např. Tanec v temnotách, Dogville nebo Manderlay (druhý díl z plánované americké trilogie). Jorgen Leth je především dokumentaristou, který už u nás není tolik znám. V Dánsku je však vysoce uznávaným filmařem, profesorem Dánské filmové školy a v posledních 6 letech také dánským honorárním konzulem na Haiti, kde od roku 1991 žije. Jeho sportovní dokumenty posunuly tento žánr do poetické roviny. Získal mnohá ocenění, ať už na domácích nebo zahraničních festivalech a úspěchu se dočkal i jako básník. Samotný film Pět překážek je postaven na 12 minutovém dokumentu Dokonalý člověk, který Jorgen Leth natočil v roce 1967. Dokument Dokonalý člověk je studií muže a ženy umístěných v prázdné bílé místnosti, kde se dle potřeby objevují jen základní pomůcky typu břitva, postel, židle…. Leth nám ukazuje, jak si dokonalý člověk lehá, jak si sedá, jak se obléká atd. Film je doplněný velmi sugestivním komentářem, ve kterém padne i několik základních otázek (Proč takhle tancuje? Co si teď myslí?...). To vše podtrhuje kamera, která zabírá i detaily na oko dokonalého člověka, ucho dokonalého člověka…. V roce 2000 se Trier sešel s Lethem, aby ho vyzval k rekonstrukci tohoto dokumentu a to hned v pěti verzích z nichž každá bude mít určitá pravidla (překážky), které určí sám Trier. V letech 2001 až 2003 tak vznikal pozoruhodný projekt, v němž se střetli dva velikáni dánské kinematografie. Film by se dal rozdělit na tři základní sekvence, které se postupně střídají. Nejdříve jsme přítomni rozhovoru dvou režisérů, při kterém vznikají ony překážky. V prvním případě to je omezení jednotlivých záběrů na maximální délku 12 políček, dále zákaz používání kulis a Leth musí film natočit na místě, kde nikdy nebyl, což je v jeho případě Kuba (Havana). Poslední podmínkou první rekonstrukce je zodpovězení otázek, které padly v původním dokumentu a nebyly zodpovězeny. Další částí jsou záběry, dokumentující práci Jorgena Letha. Vidíme, jak se vyrovnává s překážkami, jak vnímá nové prostředí a jak probíhá samotné natáčení. Třetí fází už je samotný film, který natočil dle zadaných překážek. Tento cyklus se pak pravidelně opakuje a končí pátým zpracováním, které je vlastně dílem Larse von Triera. Během toho se divák seznámí také s původním dokumentem Dokonalý člověk, aby ho mohl zasvěceně konfrontovat s každým novým zpracováním. Rozhovory režisérů jsou celkem zábavné. Trier v nich působí sebevědomě a povýšeně. Leth nás pak při realizaci krátkých filmů zavede na zajímavá místa a dramatizuje situaci svým bojem s překážkami. Musím říct, že občas mi to připadalo trošku přehnané, ale jestliže přijmete jejich hru, pak by to nemělo být na závadu. Výsledná dílka jsou dokonalá. Leth pojal dané překážky jako své přednosti a dar, se kterým skutečně umí zacházet. Trochu pak zaráží neustávající Trierovo sebevědomí, neboť vítězem tohoto souboje se zdá být jednoznačně Jorgen Leth. Dokonce se bravurně vypořádal i s podmínkou, že jedna z verzí bude animovaná. Oba dva totiž animovaným filmem opovrhují. Na závěr zjistíme, že Trierovi vlastně nešlo o to, nachytat Letha na nějaké překážce. Ve filmu vznikly úžasné rekonstrukce původního díla. Záměrem ale bylo ukázat Jorgena Letha jako člověka. Trier odhaluje jeho osobu a sděluje divákům, co si o něm myslí. Připodobňuje ho k dokonalému člověku, o kterém točil. K tomu mu pomůžou záběry vzniklé během tohoto projektu. Je to i důkaz, že Trier svými překážkami dostal svého soupeře přesně tam, kam potřeboval a celý film se tak skutečně odehrával v jeho režii. K tomu všemu mu pomůže i jeho poslední překážka, kdy Letha nechá přečíst jeho projev, který však napsal sám Larse von Trier. Je to skutečně pozoruhodné dílo, které nám odhaluje zákulisí z příprav a natáčení filmů. Máme také možnost poznat dva významné režiséry světové kinematografie. Je to ale spíše klubová záležitost. Ve filmu se hojně objevují záběry velice se podobající domácímu videu. Místy jsem také nabyl dojmu, že tvůrci se při natáčení bavili více než divák a točili to především kvůli sobě. Film je ale každopádně nabitý spoustou nápadů a výtvarných počinů, kterým se lze jen obdivovat. Určitě stojí za návštěvu kina a troufám si odhadnout, že bude mnoho těch, kteří na film půjdou vícekrát. Film má premiéru 8.6. Daniel