Outsider (v originále - Voksne mennesker - Dospělí lidé) je druhým celovečerním filmem dánského režiséra
Dagura Káriho. Jeho debut Albín jménem Nói se v roce 2003 objevil na MFF Karlovy Vary a později i v české distribuci. Snímek obdržel osmnáct mezinárodních ocenění a zaujal svým nezvykle saturovaným barevným pojetím. Zajímavou kamerou a visuálním stylem, byť zcela odlišným, na sebe upozorňuje i Outsider.
Daniel (
Jacob Cedergren) je asociál, který nezapadá do společnosti. Pro svého malého Fiata 500 tankuje na pumpách po kapkách do malé plastové láhve právě vylovené z odpadkového koše. Bydlí v pronajatém přívěsu na periferii Kodaně a živí se příležitostným sprejováním dívčích jmen svých zamilovaných kamarádů. O jeho finanční situaci vypovídá fakt, že si za poslední čtyři roky oficiálně vydělal tolik, kolik zvládne průměrný Dán za půl hodiny. Daniel je navíc přesvědčený, že ho všichni chtějí o peníze jen obrat. Na své problémy má Daniel jednoduchou metodu - hned je hodit za hlavu a ignorovat.
Pomyslné zrcadlo protikladu mu nastavuje jeho nejlepší kamarád Dědek (
Nicolas Bro). Zatímco Daniel je nezodpovědná a lhostejná existence, která většinou nemyslí na budoucnost ani nesnáší závazky, Dědek je přesný opak. Je tím typem, který potřebuje k životu všechna možná pravidla a poctivě je dodržuje. Tedy až na výjimky. Symbolizuje to i jeho představa budoucnosti. Jeho snem je kariéra fotbalového rozhodčího. Tedy role, která jednoduchá pravidla striktně vyžaduje. Proto jej pravidelně vídáme s píšťalkou na krku.
A pak je tu žena, podivínka Franc (
Tilly Scott Pedersen). Líbí se oběma. Pod vlivem psychedelických houbiček sice tvrdí, že miluje Dědka, ale tomu nemůžete věřit. Franc je zvláštní. Je to takový ženský ekvivalent Daniela se vším, co k tomu patří. Bezstarostný život naší trojice však nemůže trvat věčně. Dříve nebo později je musí potkat srážka s reálnými problémy světa kolem...
Ale abych nezapomněla. Máme tu ještě jednu postavu, která stojí tak trochu mimo, na jiné úrovni příběhu. Postava soudce (
Morten Suurballe), který soudí Daniela za jeho sprejerský přestupek. Jeho vstup do děje je značně překvapivý. Film v tento okamžik zcela mění rytmus vyprávění, jakoby chtěl divákovi s pocitem „už vím, jak to dopadne“ ukázat, že všechno může být jinak. Soudcův příběh je kontrastem k humoru a dialogům v předchozí části. V daleko větší míře sází na atmosféru beze slov. Přemýšlím, jaký byl zde skutečný autorův záměr. Zatímco začátek filmu má ambice zaujmout prakticky kohokoliv, etuda se soudcem je už jasně směřována na klubového diváka.
Film exceluje svým výtvarným pojetím. Jako inspirace pro formu filmu sloužila režisérovi 60. léta, kterým vzdává poctu. Hravost černobílé kamery Manuela Alberto Clary jakoby existovala přesně a jedině pro tento snímek. Vrcholným okamžikem, při kterém se až tají dech, je jeden jediný barevný záběr v závěru filmu. Napomáhá tak dokonalému vykreslení aktuálního emocionálního rozpoložení hlavního hrdiny.
V dnešním světě všebarevných filmů plných efektů a násilí působí Outsider velice svěže a příjemně. Humorné situace kontrastující s vážností a problémy běžného světa. Kamera, hudba i celkové pojetí snímku jsou opravdu výborné. Snad jen problematická pasáž se soudcem může nepřipraveného diváka překvapit. Rozhodně však návštěvu kina neodkládejte. Kvalita snímku určitě nezklame.
Film má premiéru 09.02.2006
Monika
