Mew v pražské Akropoli

Články o hudbě bývají plné metafor. K dánským Mew by ani nedělalo problém nějaké vytvořit. Beztak na to rezignuji. Přijde mi příliš složité přibližovat slovy jejich hudbu… Neobeznámeným snad postačí jejich zevrubná charakteristika jako rockové kapely s tu více, tu méně ostrým zvukem jako vystřiženým z počátku 90. let, s tu menší, tu větší dávkou melancholie. Takový kluci uplakaný, co občas zvednou hlas a opřou se do kytar. Akropole se na jejich první vystoupení v ČR kupodivu nevyprodala, což bylo k dobru věci, jelikož nebylo vydýcháno a člověk se příliš nemačkal. Pětičlenná sestava nastoupila na podium něco před půl devátou. Koncert otevřeli skladbou „Special“ z aktuální desky „Mew... and the Glass Handed Kites“. Kdo neměl tu čest někdy předtím, byl nejspíš zaskočen projevem zpěváka Jonase Bjerre. Jonas je totiž na míle vzdálen nějakému patetickému projevu. Jeho pohyby a vystupování byly po celou dobu koncertu úsporné, až by se jeden bál, že se mu něco špatného přihodilo. Působil introvertně, k čemuž mu jako nějaké atributy posloužily kelímek kávy z automatu a láhev minerální vody – chvála kavárenskému povalečství! Dalším důležitým vjemem se stalo osvětlení sálu neobvyklým způsobem. V průběhu celého koncertu dopadaly mnohdy paprsky z červených či žlutých reflektorů úmyslně i do hlediště, takže někteří diváci začali legračně koukat kolem, namísto aby pozorovali dění na pódiu. Příjemný dojem z téhle světelné exhibice dotáhly do konce povedené projekce. Když se Jonas zmínil o obdivu k Janu Švankmajerovi, pochopili jste, odkud se vzala záliba kapely v lehce ponuré atmosféře většiny animací promítaných za ni: omšelá zvířátka v uniformách hrající na rozličné nástroje, prapodivná stvoření připomínající červy,… Vyzdvihnul bych ale především animaci k „She Came Home For Christmas“, kde na konci čarodějnice zabije méďu, který protancoval předešlou část klipu s dívkou v šatech. Dojemné, ach. Překvapivě tvořily skladby z předposledního alba téměř polovinu zahraných věcí, a došlo tak na věci jako „Am I Wry? No“, „Snow Brigade“ nebo „Eight Flew Over, One Was Destroyed“, na které publikum reagovalo lépe, což jen svědčí o popularitě, které se desce „Frengers“ dostalo. Z aktuálního alba pochopitelně zazněly mj. „The Zookeper´s Boy“ (tu nedávno oděl do breakbeatového hávu od DJ Sasha), „Chinaberry Tree“ nebo „Apocalypse“. Po závěrečné „Louise Louisa“ si publikum vynutilo přídavky, které přišly v podobě výtečné „She Spider“ a uklidňující „Comforting Sounds“. Jakkoli nekriticky si díky tomu připadám, nenapadá mě, co vystoupení Mew vytknout. Bezmocně působícího Jonase Bjerre vnímám jako plus, jelikož sem se obával možného přepjatého zpěvu vedoucího k směšnosti. Tomáš Klička