Bratři Dardennové se přes instruktážní snímky a dokument postupně dostali až k hraným příběhům. Je pro ně typické, že se vždy odehrávají v bezútěšném prostředí. To zahrnuje řadu míst od depresivní urbanistické zástavby po přírodu narušenou činností civilizace. Syrovost a naléhavost takového prostředí je živnou půdou pro sociálně zabarvené osudy. To je pohled na svět, jak ho vidí Belgičané
Jean Pierre a
Luc Dardennovi.
Bratrská dvojice slaví se svou tvorbou už tradičně úspěch na festivalu v Cannes. Zůstává stále opakovanou otázkou, nakolik je tato skutečnost jen lokální francouzskou anomálií, nebo zda jsou jejich snímky skutečně jakousi pomyslnou mírou kvality. To ale ponechme na diskuze pro filmové teoretiky.
Celoživotním tématem autorů jsou následky rozkladu soužití v tradiční rodině. Sledují kontrast vztahů ke konzumním hodnotám současné společnosti a těch klasických partnerských nebo těch mezi rodiči a dětmi. Výsledkem jsou tak situace dohnané do maximální absurdity, která má jen umocnit zobrazované téma.
Protagonistkou snímku je mladá, sotva osmnáctiletá, Sonia (
Déborah Francois). Ze dne na den ji život přinutil dospět v mladou ženu. Právě se vrací z porodnice. Otcem je jen o málo starší Bruno (
Jérémie Renier). Zatímco Sonia je na svou rolí matky víceméně připravena, Bruno je na tom zcela opačně. Svou novou rodičovskou roli odmítá přijmout. Dále se živí drobnými krádežemi a na svém životě nehodlá nic zásadního měnit. Navíc Sonia zjišťuje, že povedený partner v její nepřítomnosti pronajal jejich jediný byt.
Přes, pro běžného člověka, nerůžovou situaci na tom mladí rodiče nejsou zas tak špatně. Mají malý byt a sociální podporu. To je dokáže držet nad vodou. I přesto Bruno podlehne pokušení a rozhodne se vzít osud rodiny do svých rukou. Využije situace, kdy jde Sonia zapsat jejich dítě na matriku, a malého Jimmyho prodá překupníkům. Vyřeší tak přece všechny problémy, které se na něj v poslední době navalily. Život se Soniou bude zase krásný a bez překážek. Navíc si mohou udělat nové dítě, jak snadné a jasné.
Soniu nová situace zaskočí a hledá Jimmyho. Když nepomůže ani neústupné naléhání na vrácení dítěte zpět, rozhodne se Bruna udat na policii. Bruno se nakonec přece snaží svůj čin napravit a koupit dítě zpět. Cena je však až krutě vysoká. Nejen, že za dítě musí zaplatit dvojnásobnou cenu, ale ztrácí i Soniu. Bruno balancuje na pokraji propasti.
Dítě je typem snímku, u kterého jednoduchý přímočarý příběh řekne všechno. Vytvoří prostor pro vykreslení všech zamýšlených sociálních aspektů. Brunovo nelidské jednání zůstává nutně po celý film nepochopeno. Jakoby žil v jiném světě, mimo realitu.
Celkově je Dítě lehce nadprůměrný film, který rozhodně není pro masové publikum. Podobě zaměřených filmů už bylo mnoho. Přesto je přístup autorů v něčem jiný. Nemoralizují, nesoudí, ani nevydírají city. Jen nezúčastněně sledují a chladně prezentují fakta. Nakolik na vás zvolené téma zapůsobí, bude asi značně individuální.
Monika
