BORAT : NAKOUKÁNÍ DO AMERYCKÉ KULTŮRY NA OBJEDNÁVKU SLAVNOJ KAZAŠSKOJ NÁRODU

27. listopad 2006, 0:00
Jak sie masz!* Protože Česká Republika ještě nedávno patřila mezi tzv. rozvojové země (a varovný prst : pro mnohé tam stále ještě patří!!!) je velice přínosné, ne-li dokonce – a nebojím se to tak formulovat - užitečné vidět dokument sbratřené středoasijské země Kazachstánu, který Naší společné zaostalosti prostřednictvím investigativního reportéra Borata Sagdijeva nastaví zrcadlo konfrontací přímo s centrem světové demokracie, a totiž Spojenými Státy Americkými, synonymem svobody, tolerance a pokroku. A že je co se učit!** V dokumentu se od rodilých američanů (konečně!) dovíme jakou rychlostí je třeba najet autem do skupinky cikánů, aby je to zaručeně zabilo, jaký kalibr se nejlépe hodí na ochranu proti Židům, či - jak v jedné obzvlášť dojemné scéně kriticky sezná jeden z pamětníků - že ani americké zákonodárství není bez chyb (neboť dosud neobsahuje pokrokový zákon o věšení homosexuálů – sic!). A nejen to, pohotový „zuřivý reportér“ Borat vynalézavě vpracovává do filmu i odkazy na bohatou kulturní tradici svého slavného národa : jsme svědky lidové slavnosti „židobraní“, uslyšíme slova kazašské národní hymny (byť na melodii té americké – sic! sic!) a nakonec se dočkáme i typického svatebního obřadu (sic! – vážený čtenář jistě netuší k čemu přesně slouží svatební pytel – sic! ). *** Zkrátka, od Teamu America : Světovýho policajta, který se sarkasticky vysmíval nejen klišé západních komerčních spektáklů, ale i realisticky zobrazoval (loutkovou) Americkou zahraniční politiku, neproběhlo našimi kiny něco tak poučného i sofistikovaně zábavného jako je Boratova reportáž. Každý uvědomělý Čech by měl tudíž udělat to, co každý uvědomělý Kazach (a jak se na základě dolarových tržeb jeví: i každý uvědomělý Američan!) : nenechat si tento svátek osvěty za žádnou cenu ujít!!!† *Dobrý den! (volně přetlumočeno pomocí kazašsko-českého slovníku) **Samozřejmě, že Borat Sagdijev je pouze jedna ze tří mystifikačních identit (společně s jamajským „wiggerským“ rapperem Ali G a rakouským homosexuálním módním reportérem Brünem) původně britského komika, ortodoxního žida a absolventa oboru historie na Cambridgské universitě, nyní především americké star celosvětového věhlasu Sashi Baron Cohena. A samozřejmě, celá tahle vyvedená taškařice balancující na pomezí smíchu očistného a nevěřícného je vlastně jen jakousi opěrou politicky (VELMI) nekorektní (bez mála inscenovaných skečů) „reality-show-sondy“ do přemýšlení rasistického, mysoginního, homofóbního… a vůbec xenofóbního „zaprděnce“, který může a nemusí být zrozený pod vlajkou s hvězdami a pruhy. ***A v tom právě spočívá genialita Boratova konceptu, neboť kousavého humoru není ušetřena žádná světová strana (Východ představovaný „Kazašským národem“ ani Západ v reprezentaci USA, o Severu a Jihu nemluvě), resp. je jedno, na které straně se nacházíte, pokud sdílíte názory Cohenovi nelibé (tudíž by se neměli líbit ani vám). Už samotný inscenační rámec : roadmovie „středoasijského prosťáčka“ napříč Amerikou za vysněnou hollywoodskou star (Pamela Andersonová), v sobě rafinovaně ukrývá tuto výsměchovou obojetnost mířenou jak do řad „nekritických obdivovatelů (zejména z postsocialistického bloku!) Západních idolů“, tak mezi „(rovněž) nekritické idoly samotné“. Přirozeně, Boratovo „padni komu padni“ si nemusí u každého diváka zjednat potřebnou em(/sym)patii a leckomu se jeho humor může zdát jako pouhé degradující ztrapňování. Jisté však je, že v logice Cohenova světonázoru je toto ztrapnění vždy spravedlivé. †To je jediná jistota, kterou máme!!! Dzsenkuji! (volně přeloženo : Na shledanou!) Jan Bušta Premiéra prziprdi 23.11.