4 věci

3. únor 2006, 0:00
Opět se na plátna kin dostává další absolventská práce FAMU. Tentokráte se jedná o čtyři krátké dokumentární filmy. Jejich spojujícím prvkem je soustředění na obyčejné věci a lidi, jako jsme my. První, a jako jediný hraný, je krátká sedmiminutová etuda Václava Švankmajera nazvaná Test. Test byl natočen na katedře animované tvorby technikou pixelace. Jde o kombinace hrané akce jednoho herce s animací. Bezejmenná postava (Tomáš Hanák) najede autem na hřebíky a propíchne si pneumatiky. Velice podezřele umístěná budova autoservisu nedaleko od nehody je tak logický cíl. Muž nemá na výběr, musí se tam podívat. Překvapení v podobě testovacích figurín, kterým je hrdina vydán napospas, je dokonalý šok. Film má velmi zajímavou myšlenku, příjemné zpracování a způsobuje lehké mrazení v zádech. Snad jediným negativem je jeho délka. Pouze sedm minut. Přesto i v takto krátké stopáži dokázal autor vytvořit působivý výsledek. Druhý v pořadí, a subjektivně i druhý co do kvality, je dokument Markéty Válkové - Motocyklení. Snímek by klidně šlo nazvat „Vzpomínání dědečků“. Do promítání archivních záběrů, ve kterých se aktéři ještě jako mladí kluci prohánějí na motocyklech Jawa, se prolíná jejich vzpomínaní a bilancování. Komentují dobu, své pocity, krach demokracie. Další prostor pro srovnání světa současného a minulého nabízí zchátralá strakonické továrna ČZ. V závěru se opět všichni symbolicky posadí na motocykl, jakoby nám chtěli dokázat, že některé věci se nezapomínají. Záběry jsou poměrně vtipně sestříhané. Dopomáhá tomu i výborná kamera Martina Šáchy (Snowboarďáci, Sametoví vrazi). Pro následující dokument nazvaný Věci by se dalo použít motto: „Najít, sebrat, roztřídit, založit, navršit, oprášit, naskládat, vyhodit, rozřezat, zničit, zlikvidovat“. V prvních záběrech, z celkového času 18 minut, sledujeme postarší paní, která svou hůlkou ukazuje na různé věci v kontejneru a vyjmenovává jejich nespočetné hodnoty. Paní Voldřichová věří, že ani staré věci neumírají, pokud se stále používají. Na každé věci najde něco, co ji přitahuje. Tu je to kouzlo předmětu, tady zase jeho minulost. Ze svého letitého koníčka si dokonce udělala živnost. Vykupuje pozůstalosti a je obklopena spoustou různých věcí. Dozvídáme se, že člověk potřebuje k běžnému životu asi 600 předmětů. Na druhou stranu je tu paní Denská. Přesný protiklad. Má ráda prostor, čisto a uklizeno. Věci, ke kterým nemá žádný vztah, vyhazuje. Nechává si jen to, co pro ni má skutečnou hodnotu. A to třeba dědečkovy Leninovy spisy vázané v kůži rozhodně nejsou. Tento obrovský kontrast je násoben i vhodnou volbou střihu. Dokument před námi otevírá otázku: sbírat věci, nebo nikoliv? Režisérka Marta Hrubá nechává tuto otázku nezodpovězenu. Je jen na divákovi, jak se bude na své věci dívat po návratu z kina. Na závěr přichází dokument Jana Gogoly ml. pojmenovaný Deník babičky Němcové. Jak už poznáme z názvu, hlavní hrdinkou je babička Němcová. Po celých 25 let si vedla deník, do kterého poctivě zapisovala každý den. Jaké bylo počasí ráno, jaká teplota a oblačnost. Následuje krátký výčet rodinných, místních i společenských událostí a další várka počasí. Babička Němcová zemřela pár měsíců před natáčením filmu. Zajímavostí je, že z deníku předčítají skuteční aktéři v zápiscích zaznamenaní. A tak najednou vedle členů rodiny vidíme číst i moderátora počasí Pavla Karase, nebo bývalého mluvčího prezidenta republiky Ladislava Špačka. Záběry, stejně jako i samotní aktéři, se různě inscenují, což ze začátku vyvolává pocit neokoukanosti. Postupně se ale neustálé opakování tématu stává poněkud nudným. Tématicky samozřejmě není možné jednotlivé práce srovnávat. Mě osobně nejvíce zaujal Švankmajerův Test. Jako jediný z uvedených má svou sílu. Věci zase člověka přinutí přemýšlet o světě způsobem, kterým to asi běžně nedělá. Uvedené filmy čtyř režisérů určitě nejsou masovou zábavou pro běžného, „řadového“ diváka. Pokud se za takového nepovažujete a jste navíc i příznivci dokumentu, můžete je zkusit. Film má premiéru 19.01.2006 Monika