Ke svým sedmdesátým narozeninám si písničkář, spisovatel, básník a překladatel Jiří Dědeček nadělil v pořadí šestou knihu veršů pro děti i rodiče s názvem Pozval Tatar tatarku. Tentokrát se v humorné hře se slovy zaměřil na názvy států, národů či národností a jeho básně doprovodila čtyřiceti pěti kresbami ilustrátorka Aneta Žabková. Dědeček touto knihou končí svou čtenářsky úspěšnou řadu ilustrovaných knížek veršů pro děti, ale nechal se slyšet, že se na prahu sedmdesátky vrátí k dětské próze, možná ve spolupráci s všestranným umělcem Petrem Niklem. Knihu uvádí nakladatelství Limonádový Joe na předvánoční trh jako poctu k sedmdesátým narozeninám Jiřího Dědečka, jejichž oslava vyvrcholí speciálním koncertem tohoto všestranného umělce v únoru příštího roku.
„Dva Dáni byli zadáni čirou náhodou v Kodani, měli s tím spousty vydání...,“ „Jednoho Skota tlačila bota, byla to křuska původem z Ruska…“ či „Jedné neandrtálce přišlo psaní v obálce…“ – to jsou verše z básniček Jiřího Dědečka, který v knížce s poťouchlým humorem sobě vlastním místy glosuje i aktuální světové dění. Rýmovačky jsou jednoduše zapamatovatelné a díky dvojsmyslnosti a jinotajům si jejich čtení užijí nejen děti, ale i jejich rodiče, příkladem může být báseň s názvem Lotyšky: „Vane vítr k Rize, asi přijde krize...“. Zvídavému čtenáři neuniknou ani Dědečkovy obvyklé odchylky od ústředního tématu říkanek, tentokrát se jedná o popisy různých míst – nemocnice, ulice, plovárny či střelnice. Nechybí zde tak verše typu „Na střelnici trefil jsem omylem jitrnici...“ či „Na plovárně dali si mládenci po chlebárně...“ a další rýmy. Sbírkou Potkal Tatar tatarku Dědeček navazuje na svou řadu veršovaných knížek pro děti s hravými ilustracemi Anety Žabkové Šli červotoči do houslí, Uleželé želé, Huňatá čuňata, Pravil párek okurce a Slonbidlo a ti druzí. Každá z nich obsahuje absurdní, lehce praštěné a zvukomalebné rýmovačky na určité téma, mezi nimi například zvířata, česká města, lidské vlastnosti a další.
Od vydání první knihy z ilustrované řady pro děti Šli červotoči do houslí v roce 2001, oceněné mezinárodní cenou IBBY za „originální pojetí principů nonsensové poezie,“ se už některé z veršů staly legendami. Nejinak je tomu v knížce Pozval Tatar tatarku. Co básnička, to navíc legrační barevný obrázek. „Všecko jednou končí. Tahle knížka je šestá v řadě, když si je dám vedle sebe, vidím, jak se poetika nemilosrdně vyvíjí od těch vskutku dětských, až po ty poslední, které už jsou spíš pro dospělé, některé dokonce radostně nekorektní… Našel jsem určitý princip té tvorby, pohrál jsem si s ním dosyta, teď ho nechám chvíli odpočívat. A budu psát něco jiného,“ říká Jiří Dědeček. Ten se netají tím, že záměrně chce, aby určitá linka básniček mluvila k dospělým a jiná k dětem a své verše si na dospělých i zkouší. „První obětí bývá většinou moje žena Tereza a pak širší okruh přátel během různých večírků. Když vyjde chvilka, už nehraju písničky jako dřív, ale zarecituju. Část veršů jsem například zkoušel před společností na Silvestra se slušným úspěchem,“ dodává Jiří Dědeček.
Se svou ženou, zkušenou prozaičkou, scenáristkou a pedagožkou na pražské FAMU Terezou Brdečkovou Dědeček také spoluzaložil rodinné nakladatelství Limonádový Joe. Vydávají zde knižní dílo z pozůstalosti Jiřího Brdečky, svou vlastní tvorbu a překladovou filmovou literaturu. Letošním čtenářským úspěchem nakladatelství Limonádový Joe je kniha Terezy Brdečkové O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. V edici Joezie zde vycházejí každý kalendářní rok dvě básnické sbírky, aktuální je Terezin čerstvě vydaný básnický debut Zlatí kohouti. Knihu tvoří dvacet pět křehkých básní na témata existenciální, milostná i rodinná, života i smrti. „Mám ráda tajemství, cestu ke skrytým světům, miluji okamžiky, kdy člověk na něco přijde, je to velice důležité, ale vlastně nevíte co to je, tak jako ve snu. Báseň je snaha pojmenovat neznámou prchavou jistotu,“ říká Tereza Brdečková. Té otevřel cestu k vlastní sbírce básní loňský překlad knihy Deštivec (Rainmaker) irského básníka Bernarda O’Donoghuea. Svou knihu doplnila vlastními stylizovanými fotografiemi z míst, která pravidelně navštěvuje, kromě Prahy a českého venkova zde čtenář najde snímky z Berlína, Paříže či Chorvatska. Aktuálně se Brdečková chystá řadu Joezie obohatit o své překlady básní mladého ukrajinského autora Vasyla Malyšky metodou tzv. podstročniku, kdy autor překladatelce nejprve připraví ke každé básni doslovný koncept, ze kterého následně vznikne finální přeložený tvar.
Jiří Dědeček je český písničkář, básník, prozaik, textař a překladatel. Absolvoval obor knihovnictví na FFUK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Pracoval jako tlumočník z francouzštiny, v letech 1973 až 1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem. Od roku 2006 byl šestnáct let předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii při VŠKK. Je spolumajitelem vydavatelství Limonádový Joe, kde vydává své knížky, na svém kontě má patnáct autorských knih básní, deset knih dětské prózy a poezie, deset překladů z francouzštiny a angličtiny a stovky písňových textů, z nichž vyšel minulý rok výběr pod názvem Do smrti nejdelší. Patří k legendám mezi tuzemskými písničkáři, loni mu vyšla deska s trefně satirickými texty Nebudu bydlet v Québecu. Za své dílo obdržel několik prestižních ocenění, kromě již zmíněné Zlaté stuhy České sekce IBBY cenu Obce překladatelů, Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství, cenu Crane Summit World Congress of Poets, Cenu Petra Velikého v Krasnodaru za rozvoj literární spolupráce či Medaili Karla Hynka Máchy.
Své sedmdesátiny Jiří Dědeček oslaví 13. února nadcházejícího roku, ale jeho kniha Potkal Tatar tatarku je na pultech knihkupectví a online k dostání už nyní v listopadu. Knížka Pozval Tatar tatarku vyšla 23. listopadu, Zlatí kohouti 18. listopadu a jsou dostupné na www.limonadovyjoe.com a v knihkupectví Kosmas na www.kosmas.cz.
