Po pěti letech český celovečerní film v Cannes! Dokument Sólo vypráví univerzální příběh o tvořivosti a samotě

9. květen 2019, 13:34
Po pěti letech český celovečerní film v Cannes! Dokument Sólo vypráví univerzální příběh o tvořivosti a samotě

V canneské paralelní sekci L'ACID bude mít světovou premiéru dokument Sólo o mladém argentinském klavírním virtuosovi a skladateli, který poslední čtyři roky svého života strávil v ústavu pro duševně choré.

Režisérem je Francouz žijící dlouhodobě v ČR Artemio Benki, zakladatel společnosti Artcam Films, která za snímkem stojí i produkčně.

Sólo je teprve třetím českým celovečerním filmem uvedeným na festivalu v Cannes za posledních 20 let – v roce 1998 to byla Postel Olega Reifa a v roce 2014 si tam odbyl svou premiéru snímek Petra Václava Cesta ven. Stejně jako Václavovo drama, bude i nevšední dokument Artemia Benkiho – natočený v koprodukci Česka, Francie, Argentiny a Rakouska – uveden v nesoutěžní sekci L'ACID (Asociace nezávislého filmu a jeho distribuce).

Sólo je lyrickým dokumentem o samotě a návratu do života. Martin P. je mladý argentinský klavírní virtuóz a skladatel, který poslední čtyři roky svého života strávil v ústavu pro duševně choré El Borda v Buenos Aires, největším psychiatrickém zařízení latinské Americe. Jeden z nejslibnějších talentů své generace se nyní pokouší najít způsob, jak překonat schizofrenii a vrátit se k životu venku za zdmi sanatoria i na koncertní pódia, zatímco pracuje na své nové skladbě ENFERMARIA.

Sólo vypráví výjimečný a zároveň univerzální příběh o posedlosti tvorbou a dokonalostí. Popisuje vývoj lidské bytosti, která čerpá svou sílu ze své citlivosti. Zároveň pojednává o překonávání vnitřní i vnější samoty. „Martinův příběh pro mě byl zdrojem tvůrčí inspirace. Sledoval jsem ho zpovzdálí, bez nutnosti cokoli vysvětlovat“, říká Artemio Benki a dodává: „Světová premiéra filmu v Cannes, navíc v sekci, o které rozhodují výhradně režiséři, je pro mě jako pro filmaře a producenta zcela výjimečný moment. Během natáčení jsem se snažil být stále ve střehu, věčně nespokojen, abych mohl svůj příběh podat co nejpravdivěji a nejcitlivěji. Bylo to pět let skutečně intenzivních emocí.