Můj romantický příběh - Divadelní zpověď Toma a Amy
Jacksonova hra Můj romantický příběh je sžíravou groteskní komedií s černými konturami o nesnadném hledání lásky na začátku dvacátého prvního století. Její dva hlavní hrdinové jsou vlastně Romeem a Julií dneška, jen místo nepřízně znepřátelených rodin musí čelit něčemu ještě horšímu: svým vlastním sobeckým a nevyzrálým návykům. Během hry, která v první části sleduje příběh očima Toma, ve druhé stejný příběh nahlíží pohledem Amy a ve třetí části oba pohledy spojuje, můžeme nahlédnout hlavním postavám až do příslovečného ledví. Celá komedie je po vzoru epického divadla a žánru stand-up comedy (u nás známého jako komedie na stojáka) prostoupena komentáři hlavních postav, které uvozují, zpřesňují a někdy také ironizují dění na jevišti. Ze záplavy trefných a vtipných komentářů obou hlavních postav, které dobře ukazují i obecné rozdíly mezi pohledem muže a ženy na společné milostné situace, se ale postupně vynořují nepříjemné skutečnosti.
Tom ani Amy si nejsou schopni vzájemně říct, co od vztahu očekávají. A když už jejich vztah náhodně začne, tak veškerou energii napnou k tomu, aby jej co nejdříve ukončili.
Jsou natolik zahledění do sebe, do svých vzpomínek, bolístek a nereálných představ o ideálním partnerství, že skoro nevnímají jeden druhého. Nejsou si schopni ani říct, co jim na druhém vadí, i když právě o tom vedou obsáhlé vnitřní monology. Vlastně spolu v pravém slova smyslu ani nekomunikují, ale dávají velký pozor, aby o jejich vztahu náhodou nevěděl někdo další, protože to by bylo jaksi trapné. Dojem, který vyvolávají, je pro ně mnohem důležitější realita jejich života. Oba také neustále o něčem pochybují: o sobě, svém protějšku, budoucnosti, přítomnosti a minulosti. A nemají se na koho se svými starostmi obrátit, protože rodiny jejich rodičů se dávno rozpadly. Amyina máma se bude brzy znovu vdávat, Tomova máma žije pouze s babičkou a hodlá Toma za každou cenu oženit. Mnohé napoví také to, že po celou hru není zmíněna existence otců.
Navzdory všemu a všem ale hra nakonec v závěru směřuje k opatrnému sblížení obou hlavních postav, byť mu předchází snaha se od toho druhého definitivně odpoutat. Sblížení Toma a Amy se děje za poměrně dramatických okolností, jejichž řešení není nijak snadné a předpokládá od obou jasné a nevratné rozhodnutí. Tom a Amy však pod tímto tlakem v gynekologické čekárně jakoby dospívají. Poprvé spolu skutečně mluví, poprvé o sebe vzájemně projeví skutečný zájem, poprvé se zdá, že jsou k sobě upřímní, poprvé vůči sobě projeví pochopení a cit. Závěr je to tragikomicky nejednoznačný, ale tak nějak se chce věřit, že jde o happyend.
„Singles“ v dnešní společnosti
Termín single, v poslední době značně frekventovaný ve společenských rubrikách časopisů a novin nejrůznějšího typu a přetřásaný i v oblasti marketingu a reklamy, se v západní sociologické a psychologické literatuře začal používat již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V českém Psychologickém slovníku (2004) je uvedena tato jeho definice:
„z angl., jednotlivý, jediný, svobodný; jedinec žijící ze svobodného rozhodnutí osaměle, velmi často s pravidelnými sexuálními kontakty, je přesvědčen o výhodách života bez závazků; v současné době stoupající trend, v USA tvoří až polovinu všech domácností, evropský trend se zvolna přibližuje; psychoanal. výklad říká, že jde o narcistně zahleděné jedince, kteří se zbavují odpovědnosti za druhého, příp. za rodinu, a nejsou schopni se omezovat."
Sociologové však dnes s tímto pojetím polemizují a rozšiřují jeho definici o další hlediska – zejména nesouhlasí s jednoznačnou dobrovolností při volbě mimopartnerského života a naopak přikládají velký význam vlivům aktuální společenské a ekonomické situace. Ať už jsou ale definice fenoménu single jakékoliv, všeobecně je uznáváno dělení na čtyři základní skupiny: do první náleží single dobrovolní dočasní (nevylučují v budoucnu partnerský vztah, ale momentálně mají jiné priority), do druhé dobrovolní stabilní (zvolili si život „v jednom“ dobrovolně a nemají důvod jej měnit), do třetí nedobrovolně dočasní (nejsou spokojeni se svým stavem a intenzivně hledají partnera) a konečně do poslední čtvrté skupiny náleží single nedobrovolně stabilní (rozvedení nebo ovdovělí, kteří svůj stav akceptovali anebo rezignovali na jeho změnu).
