Počátky ve Velké Británii a USA
Historie tenisu je jako u většiny sportů poměrně nepřehledná a teorií existuje hned několik, nicméně jisté je, že první knihu pravidel publikoval Walter Clopton Wingfield v roce 1873. Z jeho pohledu se však tenis měl odehrávat na hřišti ve tvaru přesýpacích hodin, což z dnešního pohledu působí téměř komicky, pravdou však zůstává, že i této knize vděčíme za popularizaci tohoto sportu. Zatímco dnes se dají jednotlivá utkání sledovat odkudkoliv a stejně jako online sázky na ně si dokáže každý sám najít během pár minut, v minulosti tenis bojoval o pozornost s mnoha jinými sporty, například s kriketem. Nicméně právě asociace, jež ve Velké Británii dohlížela právě na kriket, se zasloužila o to, že vůbec vznikl jistý celosvětově známý podnik – Wimbledon.
Asociace tehdy totiž dozorovala také tenis a rozhodla se, že jedno z kriketových hřišť ve Wimbledonu zcela přenechá tenisu. S rostoucí popularitou tohoto sportu se nakonec asociace přejmenovala na Anglickou kriketovou a tenisovou asociaci, přičemž je nutné podotknout, že oficiální název tenisu tehdy byl tenis na trávě. Později se hlavní tenisovou autoritou stala Britský tenisová asociace, nestalo se tomu tak ale dříve než v 1880, kdy se na americkém území již ustanovila podoba tenisových raket a míčků. Pod záštitou Americké tenisové asociace se konal první turnaj v roce 1881, kde zvítězil Richard Sears, jenž poté triumfoval i v dalších šesti ročnících. Dnes známe tento turnaj jako US Open.
Francie a Austrálie vystrkují růžky
Na začátku 20. století se sice začal tenis hrát také ve Francii a Austrálii, nejvíce pozornosti k sobě ale připoutal Davis Cup, konaný ve Spojených státech. Jednalo se vůbec o první mezinárodní turnaj, byť se ho kromě domácích účastnili jen Britové. Australané se pořádně ukázali až v roce 1907 na Wimbledonu díky Normanu Brookesovi. Mezi ženami nejvíce v předválečné éře zářila Dorothea Douglass, který vyhrála ve Wimbledonu sedmkrát, načež po První světové válce úspěšně reprezentovala Francii Suzanne Lenglen. Francouzská vítězství pak sbírali také muži, a to celosvětově, nicméně další velkou osobnost v 30. letech vygenerovaly zase Spojené státy. Don Budge totiž v roce 1938 byl prvním hráčem, který dosáhl na Grand Slam, a tedy ovládl Australian, French, US Open i Wimbledon během jediné sezóny.
Tenis nabýval na popularitě také po 2. světové válce, kdy se na scéně začali objevovat hráči ze zemí, jež doposud úspěchy neslavily. Kupříkladu šlo o českého expata Jaroslava Drobného, jenž vyhrál Wimbledon v 50. letech, leč velkých vítězství celosvětově se dočkali také zástupci Španělska, Mexika či Peru. České kořeny mělo i obrovské množství později úspěšných tenistů jako Martina Navrátilová nebo Ivan Lendl. Ani dnes si na reprezentaci nemůžeme stěžovat, neboť je stále odkud brát. Důraz se totiž správně klade už na malé hráče, kteří mají spoustu možností, jak své umění zlepšovat. Podobné akce se po republice konají po celý rok.
Velký tenisový boom
Během 60. let se z tenisu stal profesionální sport se vším všudy a v dalších letech nabídl zajímavý střet mezi old school hráči a novou krví. Původně totiž hráči dodržovali jisté normy chování a určitou umírněnost ve vyjadřování emocí, leč televizní diváci značně vítali právě novou, horkou krev, kterou představoval třeba Rumun Ilie Nastase. Ten byl znám pro svou náladovost, respektive díky stále se rozšiřující popularitě televizních přenosů jednotlivých utkání si Nastase zajistil slávu nejen kvalitní hrou, ale také záchvaty vzteku. V jeho šlépějích pak šel také Jimmy Connors, naopak ledově klidným stylem hry zaujal svět první švédský vítěz Wimbledonu Björn Borg.
Od té doby hvězda tenisu nadále stoupala, neboť tento sport dokázal nabídnout diváků širokou plejádu charakterů a stylů. Každý si tedy přišel na své, každý zápas byl naprosto jiný díky rozdílným temperamentům, a právě osobnosti jsou to, co zajišťuje hráčům i tenisu samotnému neutuchající oblibu. Jednak jde samozřejmě o vrcholovou hru, o perfektní výkony na antuce či trávě, jednak jde ale také o souboj nervů.
Tenis je prostě více než schopnost se trefit do míčku, je to takzvaná mind game a výsledek zápasu záleží i na tom, který z hráčů se nachází v lepší psychické pohodě, lépe ustojí tlak a třeba se dokáže úspěšně dostat z nepříjemné situace, kdy se skóre zápasu jeví jako beznadějné. I to je důvodem, proč se právě profesionální tenis stal jedním z nejsledovanějších sportů na světě.
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!
Účast na hazardních hrách se zakazuje fyzické osobě mladší 18 let.
