Loutkové odpoledne v oranžerii

Ačkoliv objekt prošel v době socialismu těžkou dobou úpadku, podařilo se ho zachránit a nyní se v restaurovaných interiérech setkáte nejen s množstvím původního inventáře, ale i s kvalitní freskovou výzdobou nebo obrazovou portrétní galerií hraběcí rodiny Lažanských. 
Naprostým unikátem je pak  ikonograficky ojedinělý soubor třinácti portrétů služebnictva v životní velikosti z období kolem roku 1716.

K zámecké budově přiléhá zahrada, doložená již roku 1604 v dědickém řízení po zemřelém Jeronýmu Hrobčickém z Hrobčic: „Zahrada kořenná v rynku města Manětína ležící, ohražená zdmi, štěpnice pod sídlem manětínským, ohražená plotem, v kteréž dědiny pro vaření množství, záhonů, zahrádka ohražená kolovým plotem pro melouny, sádky, potok skrze tu štěpnici běžící, stodola.“ Byla zřízena patrně v souvislosti s přestavbou tvrze na renesanční zámek za Hrobčických. V předbělohorském období totiž dochází k modernizaci rodových sídel, u zámků bývají zakládány zahrady. Hlavním požadavkem už není obranyschopnost, ale pohodlí.

Po požáru v roce 1712 nejprve dochází samozřejmě k renovaci budov, poté přišla na řadu zahrada. Byla zde uplatněna charakteristická zahradní kompozice vrcholného baroka s výraznou střední osou od vstupního oblouku v jižním průčelí zámecké budovy ke středu pivovaru, zdůrazněnému barokním portálem. Dvě příčné osy byly tvořeny jednak brankou do zahrady od kočárovny a bazénem v květné zahradě a jednak kočárovnou a oranžerií, postavenou patrně v roce 1734.