Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho v Činoherním klubu

"Nevadí vám, že používám humor, že ne?“ - Nejproslulejší hra spoluzakladatele, kmenového autora a režiséra Činoherního klubu Ladislava Smočka „o lidumilovi, který se málem stane několikanásobným vrahem“.

Byla přeložena do čtrnácti jazyků, hrála se opakovaně ve většině evropských zemí, ale třeba i v latinské Americe. Napsána byla v roce 1965 a v Činoherním klubu se s normalizační pauzou, kdy byla tato lidská komedie označena za nelidskou, ve dvou rozdílných autorových inscenacích hraje od roku 1966 podnes.

Příčina její popularity nepochybně tkví v jejím originálním humoru, který má mnoho společného s absurdním humorem a gerontologickými studiemi Smočkových prvních povídek. V Burkem se vedou legrační řeči, od nichž lze abstrahovat k studentské ironii i profesorskému školometství. Devatenácté století a jeho ideologie i pozdní romantismus strašící v Burkeho pseudoušlechtilém a vlasteneckém žvanění (však na zdi jeho pokojíku zbytečně nevisí portréty Čelakovského a Dumase staršího) se ostře střídá s peprným výrazem, černým viděním i pružným skokem z vysokého tématu k tomu nejnižšímu a zase zpět. Ryzost charakteru je konfrontována s pěkným chrupem, věda a lidumilství s žlázami s vnitřní sekrecí.

V základě hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je smutek. Smutné věci mohou být veselé a naopak. A silný akt v nás může vyvolat veselí plynoucí z tohoto násilí. Burke není jediný egoista, všechny postavy jsou více nebo méně egoisty.
Ladislav Smoček (1990)

režie: Ladislav Smoček
dramaturgie: Vladimír Procházka
scéna: Jiří Benda

Hrají:
Burke / Boleslav Polívka
Svatava / Ivana Chýlková
Outěchová / Jaromír Dulava
Tichý / Ondřej Vetchý
Václav / Michal Pavlata

inspice: Markéta Řezáčová
světla: Milan Pastyřík, Jaromír Vondrák
zvuk: Zdeněk John, Radek Šebele
rekvizity: Jan Janák, Václav Blumentrit
masky: Ivana Benešová, Zuzana Báťková
garderoba: Ladislava Koukalová, Lidija Glavanaková
stavby: Tomáš Madar, Marian Fiedler, Tomáš Olejník, Daniel Pešl, Tomáš Otta