Jaroslav Eduard Dvořák - Vzkazy - Rabasova galerie Rakovník
Předivo obrazových kompozic Jaroslava E. Dvořáka je střídmé a ukázněné. Hutné okry a hnědi střídá průhledná barevnost bělavých, šedavých a zelenavých tónů vegetabilních forem, které se jeví jako neproniknutelné houštiny tajemné předlidské krajiny. Velkým vnitřním napětím a zároveň přísnou sebekázní obzvláště promlouvají jeho plátna, v nichž do nedávna převládalo prozařování světelnosti bělob. Primární lidská bázeň a zároveň údiv nad tím, „že je spíše něco nežli nic“ tváří v tvář mohutnosti stvoření jsou tu provázeny křehkou důvěrou a spolehnutím na skrytý smysl věcí.
Svou tvorbou malířskou i prostorovou rozevírá Dvořák skutečnost jako řád, jako univerzum. Jen na první letmý pohled se může příroda jeho obrazů a objektů zdát chaotickým spletencem nepředvídatelných proměn, vznikání, zrodu, růstu, zanikání.
Tvorbou se mu ale příroda nakonec vyjevuje jako pevný, provázaný systém, řád, který ovšem nemá podobu prosté školské geometrie. Odedávna je známo, že příroda je vždy skrytá. Proto je také člověku nesnadné dotýkat se s plnou jistotou porozumění tomu, jak svět je, a je zcela nepatřičné, aby se domníval, že může být jeho svrchovaným držitelem a učinit tak svět předmětem k manipulaci. V tvorbě Jaroslava E. Dvořáka je tu příroda, svět, skutečnost k úžasu i rozumění.
Ivan Neumann (úryvek textu z katalogu výstavy)
Jaroslav E. Dvořák (*1946)
Studia
1960–1964 Střední odborná škola výtvarná v Praze
1966–1972 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Jan Smetana)
Působení
1985–2011 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Výtvarná výchova
2002 docentem
od 1995 člen Spolku výtvarných umělců Mánes
od 1987 člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece
žije a pracuje v Kolodějích