Laurie Anderson with Sexmob: Let X=X - Divadlo Archa
Jsme nesmírně šťastní, že v našem posledním roce přivítáme Laurie Anderson, vizionářku hudebně-vizuální avantgardy a spřízněnou duši Archy. Laurie u nás 21. listopadu představí průřez svojí tvorbou, od mistrovského debutu Big Science (1982) až po současnost.
Nový, stylově vybroušený tvar dodá její hudbě renomovaná newyorská skupina Sexmob. Očekávejte fascinující divadelní nápady, příběhy balancující na hraně paradoxu i ostře nápaditá aranžmá. Zatímco ve 20. století stála avantgarda i popularita proti sobě, Laurie Anderson to jako jediná změnila. Patří do společenství podobně smýšlejících, ale v tvorbě rozdílných skladatelů jako Philip Glass, Steve Reich, John Cage, Brian Eno či Lou Reed.
Svojí všestranností představuje Laurie Anderson renesančního umělce, transplantovaného do umělecké komunity New Yorku. Studovala sochařství a hru na housle, pracovala s jazykem, technologií a vizuálními prostředky. Píše knihy, hudbu k filmům, pracuje jako režisérka, fotografka a její příběhy dokážou v několika větách obsáhnout nadčasové filozofické paradoxy. Na současném turné přidává hříčky s publikem. Vybídne diváky, ať 10 vteřin křičí ve stylu Yoko Ono jako protest proti čemukoli co si vyberou. Jako poklonu svému už nežijícímu manželovi Lou Reedovi si nevybrala žádný masově známý song, ale skladbu z alba Lulu, které Reed natočil s Metallicou. Zazní s hutným doprovodem pětice Sexmob, kterou vede trumpetista Steven Bernstein. Ten hrál od roku 1990 s Lounge Lizards, pravidelně vystupoval v legendárním klubu Knitting Factory. Jako aranžér či spoluhráč patří k nejvyhledávanějším, spolupracoval s umělci jako Antony And The Johnsons, Leonard Cohen, Lou Reed, Marianne Faithfull, Bill Frisell, Medeski, Martin & Wood.
Laurie Anderson je v uměleckém světě první, komu vesmírná agentura NASA udělila statut "artist-in-residence", což ji pak roku 2004 inspirovalo k sólovému turné The End of the Moon. Její první hit O Superman připomíná známou historku, jak byli začínající Beatles odmítnuti značkou Decca. Nezávislý vydavatel Bob George získal grant na nahrávky produkované výtvarníky, a tak roku 1981 nechal singl O Superman vylisovat v nákladu 1 000 kopií, zájemcům jej posílal poštou. Nahrávku nabízel renomovaným vydavatelům včetně Richarda Bransona z Virgin, všichni odmítli. V Londýně singl najednou začal hrát DJ John Peel, jeden z té menšiny, která fandí neobvyklým věcem. Přidali se další DJové, přišla objednávka vylisovat dalších 80 000 kopií. "Byla jsem performerka, pop mě nezajímal," vzpomíná Laurie Anderson. "Když nahrávka v Británii pronikla na 2. Místo hitparády, kolegové z uměleckého světa mi říkali, že jsem se dala na komerci. Nakonec se ho ve světě prodalo skoro milion. O pár měsíců později tomu už neříkali komerce, ale crossing over. Z idiota jsem se stala vizionářkou."
Skutečně nešlo o laciný popěvek, píseň má detailně prokomponovanou strukturu, která reagovala na světové dění. "V roce 1979 zaútočili íránští studenti na americkou ambasádu v Teheránu. Amerika vyrazila s helikoptérami, aby dostala rukojmí ven, což se nepovedlo. Ta píseň je o selhání technologie. V té době jsem slyšela nádhernou árii z 19. století od francouzského skladatele Julese Masseneta, která začínala: „Ó suveréne…“ Byla to modlitba k autoritě, kterou jsem posunula do současnosti: „Ó Supermane…“