Objal mě Bůh a nic - představení ve Vzletu

Petr Lébl (1965-1999) byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. Šlo o velice komplexní, složitou personou, která nás dodnes fascinuje svou vášní pro divadlo i totální oddaností tvorbě.

O Léblovi vzniklo několik knih a jeho pracovní i soukromý život je bohatě zdokumentován, pro nás je však stěžejní jeho soukromý deník z posledního roku života, který předčasně ukončil sebevraždou.

Máme tak před sebou nejen fascinujícího tvůrce, ale i nešťastně zamilovaného člověka, často ztraceného, leckdy na pokraji šílenství, zmítaného milostným citem a doslova oslepeného láskou.

Zní to pateticky, ale pro nás to znamená skvělé východisko pro jevištní zkoumání toho, jak vyjádřit naplněnou vášeň pro umění a nenaplněnou vášeň pro jiného člověka.

K projektu jsme přizvali významnou českou tanečnici Terezu Ondrovou, výjimečnou, talentovanou a autorskou tvůrkyni, jež je oceňovaná doma i v zahraničí.

Ta se na jevišti stane "naším” Petrem Léblem a tím se vyloučí životopisný přístup.

V inscenaci půjde spíše o převod vnitřních pocitů v jazyk těla a scénického obrazu, jelikož Lébl jako aktivní scénograf vždy dbal ve svých inscenacích i na výtvarnou stránku díla.

Rytmus, dynamika, tempo – to je blízké i naší tvorbě, a to chceme rozvíjet dál.

Naše inscenace bude projektem o vášni a lásce jako o univerzálních tématech, nikoliv nějakým „slovníkovým heslem“.

Informace bylo to posledních, co chtěl Lébl svými inscenacemi předávat…

Do Vzletu s tímto projektem nemíříme náhodou, když Petr Lébl začínal v osmdesátých letech režírovat, využíval k inscenacím převážně kulturní sály, kde se dařilo amatérskému divadlu.

Uvědomujeme si všechny „nevýhody“ Vzletu pro klasické divadlo a bereme je do hry; vycházíme z přirozené architektury prostoru a ohledáváme jeho možnosti. Naše inscenace tak bude i hledáním toho, jak vytvořit silné jevištní dílo zcela mimo tradiční scény.