O lákavý prolog 28. Mezinárodního festivalu jazzového piana se postará Gonzalo Rubalcaba

Gonzalo Rubalcaba naváže sólovým vystoupením na hrdiny předchozích „prologů“ Geogre Cablese, Kennyho Barrona či Michela Camila. Do Rudolfina se přitom vlastně vrací. Už v roce 2012 zde totiž předvedl výtečný koncert v duu s ikonickým kytaristou Alem Di Meolou.

Původem kubánský, v USA působící pianista navíc přijede čerstvě oceněný již pátou Grammy, pokud počítáme i dvě Latin Grammy. Díky titulu Skyline (2022), triové nahrávce s Ronem Carterem a Jackem DeJohnettem, ji získal v kategorii Nejlepší jazzové instrumentální album. O spolupráci s legendárním tandemem Rubalcaba s obdivem prohlásil: „Je jedno, jakou hudbu dostanou do rukou. Nakonec z ní vždy vytvoří něco hluboce osobního.“ Totéž ovšem platí i pro něho samotného. Rubalcabův zvuk a přednes patří k těm nezaměnitelným.

Spolupráce s Jackem DeJohnettem a Ronem Carterem (se kterým ostatně hrál už na basistově albu Mr. Bow-tie, 1995) je logickým pokračováním osudových setkání afrokubánského pianisty s vrcholnými severoamerickými hráči. Ostatně Gonzala Rubalcabu (narozen 27. května 1963 v Havaně) objevil světu v roce 1985 samotný Dizzy Gillespie. To už měl ale Rubalcaba doma na Kubě dávno fungující kariéru. Jako zázračné dítě totiž na ní začal pracovat jako šestiletý (!) bubeník v orchestru tatínka Guillerma Rubalcaby, člena rozsáhlého muzikantského klanu. Piano si Gonzalo přibral k bicím v osmi letech. Formální vzdělání v oboru kompozice absolvoval na havanském Institutu krásných umění. A už jako náctiletý se stal vytíženým profesionálem v havanských klubech a hotelových sálech. Vyrážel na zahraniční turné jako člen slavného Orquesta Aragón a v roce 1984 založil i vlastní fusion kapelu Grupo Proyecto.

Ačkoliv mezinárodní věhlas získal Rubalcaba už ve druhé polovině 80. let a stvrdil ho triovým koncertním albem Discovery pro stylotvorný label Blue Note, natočeným v roce 1990 v rámci Montreux Jazz Festival s podporou legend Charlieho Hadena a Paula Motiana, přece jen ho kubánské bydliště omezovalo v rozletu. Emigroval tedy v roce 1991 do Dominikánské republiky, odkud v roce 1996 přesídlil do USA. Logicky následovaly další hvězdné spolupráce s hudebníky jak severoamerickými, namátkou Patem Martinem, Chickem Coreou (klavírní génius si pozval kolegu na koncerty a následné živé album Randezvous In New York, 2003) či Davem Hollandem, tak s krajany jako Ignacio Berroa (někdejší bubeník kapely Gonzalova „objevitele“ Dizzyho Gillespieho) nebo zpěvák Francisco Céspedes. Rubalcaba má ovšem vřelý vztah i k evropskému jazzu a evropským hudebníkům, o čemž svědčí mimo jiné spolupráce s polskou zpěvačkou Annou Marií Jopek, francouzskou pianistkou Katiou Labèque či francouzským akordeonistou Richardem Gallianem.

Pianistova kapelnická a spolukapelnická diskografie čítá více než tři desítky alb, mezi kterými jsou i Grammy oceněné desky Supernova (2002), Land Of The Sun (2004, s Charliem Hadenem) a Solo (2006). Mimochodem, Solo. Ačkoliv rád vyhledává komunikaci v triu či duu, Rubalcaba patří také k mistrům disciplíny sólového klavírního recitálu. Což dokazuje nejen na pódiích. Mezi jeho nejznámější alba patří právě přímočaře pojmenovaný titul Solo, který ve své době vystoupal na 22. příčku prodejního žebříčku Billboard Top Jazz Albums. Prolog MFJP je zkrátka opět v těch správných rukách.