Nekousavě kousati v Galerii moderního umění v Hradci Králové

Nejprve v roce 1943 nastoupil do učení v řemesle řezbářském a pozlacovačském v Hradci Králové. Od roku 1946 studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1950 pokračoval ve studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v sochařském ateliéru Josefa Wagnera. Vedle prostorové tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

V roce 1954 založil s několika spolužáky a studenty ateliéru monumentální malby Emila Filly výtvarnou skupinu Trasa (1954–1970), jejímž cílem bylo vyrovnání se s formálními podněty předválečné umělecké scény, silný akcent exprese i vyjádření vztahu k prostým, každodenním věcem. Z poválečných tendencí byl společnou platformou neorealismus. Myšlenka navázat na oficiálně odmítané moderní umění vyústila u Preclíka v cyklus Česká avantgarda, soubor sochařských portrétů osobností předválečné kultury s využitím kubistického tvarosloví.

V 60. letech pracoval především se dřevem v monumentálním rozměru. Specializoval se na techniku asambláže nikoli s nalezenými či industriálními předměty, ale s vlastními rukodělnými výrobky. Pro díla z tohoto období je typická barevná povrchová úprava. Normalizační léta znemožnila veřejnou prezentaci. Preclík se proto uzavřel ve vnitřním exilu v sochařském ateliéru v Popovicích u Prahy. Věnoval se víc kresbě a grafice, monumentální sochy nahradil pracemi menších rozměrů, často až cizelérského charakteru. V názvech svých prací tohoto období odhaluje svůj vypravěčský talent odrážející vnitřní smíření a laskavý humor.

https://www.galeriehk.cz/vystavy/nekousave-kousati/