M1: Zahajovací koncert

Když německá armáda obléhala za druhé světové války Leningrad, Šostakovič chtěl bojovat, ale ze zdravotních důvodů nemohl. Protestoval hudbou, zejména svou Sedmou symfonií, které se říká „Leningradská“, protože její druhou a třetí větu zkomponoval v obléhaném Leningradu, dříve Sankt-Petěrburgu.

„Chtěl bych ji věnovat našemu boji proti fašismu, našemu nevyhnutelnému vítězství,“ nechal se slyšet skladatel. Premiéru měla v roce 1943 v mrazivém městě, v sále s vymlácenými okny, s neustávající střelbou. Poskládat orchestr byl tehdy úkol sám pro sebe. Než hudebníci skladbu poprvé zahráli, museli najít náhradníka za jednoho hráče, který mezitím zemřel hlady… Motivace vzdorovat a nevzdat se ale byla veliká. Skladba začíná nevinně a vesele. Pak demonstruje invazi, graduje. Banalita kontrastuje s vážným obsahem. Skladba má čtyři věty a je jedním z nejdelších symfonických děl. Dílo nevypráví jen o válce. Šostakovič symfonii složil v roce 1941, kdy probíhaly stalinské čistky a „zmizelo“ i několik jeho přátel. „Hitler byl zločinec, o tom není pochyb. Ale Stalin byl taky zločinec. Nenamítám nic proti tomu, že se Sedmá symfonie nazývá Leningradská. Ale nejde v ní o blokádu. Jde o Leningrad, který zničil Stalin. A Hitler mu zasadil poslední ránu,“ uvedl Šostakovič.