Domov a svět

3.3.2022 – 11.9.2022, 23:59

Britský historik umění Simon Schama, autor knihy Krajina a paměť, svého času napsal: „Krajiny jsou kulturou dříve než přírodou; jsou konstruktem imaginace promítnutým do dřeva, do vod a skal… Je však potřeba si uvědomit, že jakmile se určitá představa o krajině, jistý její mýtus nebo vize, usadí na skutečném místě, je schopna zvláštního míšení kategorií, dokáže učinit metafory reálnějšími, než jsou jejich předobrazy, stát se součástí skutečnosti.” Ne náhodou byl právě jeho kulturněhistorický přístup zvolen také při přípravě nové stále expozice SEFO. Ta je sice neoddělitelně spojena s dokončením nové expoziční budovy, v následujících letech se k ní ale bude Muzeum umění vracet v koncentrovaných výstavních a publikačních projektech. První z nich je pracovně nazván Domov a svět a je sondou do středoevropské krajiny.

Vlož do kalendáře

Krom tří konsekventních kapitol věnovaných definovaným vizuálním typům, pomezí, nížinám a vrcholům, které tak dobře zosobňují třeba Josef Váchal, László Mednanský nebo Joža Úprka, tvoří výstavu také případová sonda do současné středoevropské kulturní krajiny. Tu reprezentuje severopolský Otwock - na straně jedné historické město s výraznou architektonickou tradicí a židovskou minulostí, na straně druhé místo působení Mirosława Bałky, jedné z významných osobností globálního světa umění. Právě v jeho rodném domě, v jeho studiu, se po roce 2010 odehrálo několik výtvarných událostí, intervencí a workshopů, které na toto “místo z mnoha”, jak sám Bałka říká, svedlo další výjimečné autory, nejen z regionu - mj. Dayanitu Singh nebo Tacitu Dean. Abstrahovaný krajinný topos se dík tomuto narušení stává reálným a hmotným. A to tím spíše, že také výběr děl pro vstupní část, která svým charakterem skutečně “stálost” stálé expozice evokuje, byl podroben kritice kolegů z partnerských institucí, mj. maďarské nebo slovenské národní galerie.

Krajina, toto přístupné, protože osobně prožívané téma, se v rámci expozice, která je skutečně více než čímkoli jiným laboratoří, testem možností instituce, hrou se zažitými motivy a obrazy, stává stále více a více nestálým, nejistým, dokonce možná vratkým. A tři domény, které je tak pevně a bezpečně vytyčují - tedy lesy, roviny a hory - se nakonec ukazují jako příliš spletité, dusivé či nebezpečné. Kde to jsme? Proč? Jak se na svět kolem sebe díváme? Co si z něj vybíráme? Čeho se pro vlastní bezpečí chápeme? Jestliže je umění jedním z nástrojů, které při reflexi světa uplatňujeme, je-li možná dokonce nástrojem nejkomplexnějším a nejkritičtějším, protože recipročně cílí také na nás samé a mýty, které si osobujeme, zkusme jeho možností využít – a do krajiny se tentokrát skutečně pohroužit!

Katalog

K výstavě vychází katalog, který obsahuje trojici statí reflektující zvolené krajinné typy, respektive narativy. Začíná úvahou o charakteru střední Evropy a možnostech jejího zkoumání formou krátkodobých i dlouhodobých expozic. Případovou studii věnovanou Otwocku, jejíž autorkou je Kasia Redzisz, doprovází rozhovory s ní jako kurátorkou projektu i se sochařem Mirosławem Bałkou.