Ezra Furman v Roxy

Ve svých hudebních počátcích vydala tři ceněná alba se skupinou Harpoons, aby se pak roku 2012 vydala na sólovou dráhu s deskou The Year of No Returning. Ezrova reputace v indie světě od začátku stabilně stoupala, a to zejména v Británii. Výsledkem bylo podepsání spolupráce s britským labelem Bella Union, u kterého vydala oblíbené album Perpetual Motion People. Jelikož ráda experimentuje, přetransformovala po ní doprovodnou kapelu a vrhla se do zvuku temnějšího a dramatičtějšího. Na další desce se pořádně opřela do současného politického rozpoložení. Svoje postavení na scéně ještě upevnila spoluprací s Netflixem a o jejích kvalitách a všestrannosti tak již nemůže být pochyb.

V Praze představí své zatím poslední Twelve Nudes (2019). Album je inspirováno sérií meditací Anne Carson o intenzivní bolesti, se kterou se v životě potýkáme. Furman na albu ventiluje hněv nad nespravedlností vlády a pozdním kapitalismem, zatímco zkoumá svůj židovský původ a svou identitu. „Na svém zatím nejpřímočařejším a nejodvážnějším albu se potýká s pocitem zodpovědnosti všechno utřídit a vyklopit. Mluví konkrétně, nepoeticky a slovy nešetří. Svůj hlas tlačí na hranice možností,” hodnotí Pitchfork.

Její singl Book of Our Names ze začátku dubna letošního roku je jejími slovy o tom, jaké je to žít ve světě, který si neváží našich životů. „Zpívám ji jako židovka a transsexuálka, která dobře ví, co je v sázce a jaké je to být součástí nenáviděné populace. Je to protestní píseň připravená k použití jakýmkoli hnutím za kolektivní přežití a svobodu,” říká.