Konec 19. století představoval pro francouzskou operu hledání rovnováhy mezi starými a novými pohledy.

Musela reagovat na projevy realismu, objevující se v románech Gustava Flauberta či Émila Zoly nebo v malbách Gustava Courbeta, na Wagnerovy inovace v hudebně-dramatickém umění a v neposlední řadě též na francouzský operní ideál představovaný velkou francouzskou operou Giacoma Meyerbeera. Námět, který inspiroval jak Vítězslava Nezvala, tak i Giacoma Pucciniho, přetvořil ještě dříve Jules Massenet ve vrcholné dílo francouzské lyrické opery. Hudba jeho nejslavnějšího opusu je sofistikovaná, a i přes občasnou sentimentálnost vyniká melodickou invencí, díky níž skladatel plasticky zobrazuje charaktery jednotlivých postav. Zatímco v první polovině 19. století upřednostňovala francouzská opera spíše mužské hrdiny, na jeho konci již začínají v hlavních rolích převažovat ženy. Dokladem této tendence je i Manon. Massenetův cit pro melodickou zpěvnost byl svého času nazýván oslavou sopránu.
Uvádíme ve francouzském originále s českými a anglickými titulky.
Libreto Henri Meilhac (1830–1897) a Philippe Gille (1831–1901) podle románu
abbé Prévosta (1697–1763) L’Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut z roku 1731.
Hudební nastudování Bruno Ferrandis
Režie Jiří Nekvasil
abbé Prévosta (1697–1763) L’Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut z roku 1731.
Hudební nastudování Bruno Ferrandis
Režie Jiří Nekvasil
Premiéry 28. a 30. dubna 2022 v Divadle Antonína Dvořáka