Lubomír Lichý - Kreslený humor

První výstava Vlastivědného muzea v Olomouci roku 2022!
 
"Mám rád černý humor, konečně dost kreseb se dá zařadit do téhle škatulky, ale nevyhýbám se ani jinému zaměření. Také to je ilustrování knížek a úplně naposled komiksy. V nich je kresba trochu z jiného soudku. Protože patřím do staré generace autorů, všechno je to ruční práce, žádné grafické programy. No a co se týká inspirace, tak to je pro mne i po všech těch letech velká neznámá. Nechám to spíš na návštěvnících výstavy". (Lubomír Lichý, prosinec 2021).
Lubomír Lichý - Kreslený humor
  • Adresa:
    Nám. Republiky 5
    Olomouc 771 73

Lubomír Lichý – výtvarník, hudebník, textař a golfista, v současné době asi nejvíc výtvarník. Forma na golf není, protože se netrénuje a na hudbu se začínám cítit starý.

Narozen 24.12.1945 v Bánské  Bystrici v rodině důstojníka, který možná tajně doufal, že syn se také stane vojákem z povolání. Nedopadlo to a po neúspěšném pokusu o studium na umělecko-průmyslové škole, jsem vystudoval také průmyslovku, ale stavební. Stavební průmyslovka byla v Hradci Králové na Pospíšilově třídě a upřímně řečeno se stala náhradním řešením. Mně a spolužáka K. Kobosila (pozdějšího designéra) totiž ředitel ZŠ nedoporučil na průmyslovku uměleckou pro nedostatek talentu. Tak jsem po deváté třídě místo techniky malby a grafiky do sebe nasával techniku staveb, deskriptivu, stavařské řemeslo atd. Na druhou stranu zase znalosti stavařiny se hodily pro praktický život. Znáte to: postav dům, zasaď strom a zploď syna. Pořadí není rozhodující, ale podařilo se. Navíc obě děti, dcera a syn jsou ve svých profesích úspěšné.

Do pozice výtvarníka na „ volné noze“ jsem se dostal až v roce 1990, spoluprací s časopisy a novinami. Asi nejvíc mi dala spolupráce se Zemskými novinami, kde jsem devět let každodenní kresbou komentoval politické dění u nás.

Ještě jeden koníček se v mém životě pral s výtvarnem o své místo na slunci. Byla to muzika. V roce 1971 se odehrála moje krátká epizoda profesionálního hudebníka, kterou bych rád připomenul. V roli muzikanta jsem chtěl vyrazit do světa, což obnášelo hraní v barech a podobných důstojných prostorách. Celá naše čtveřice byla natěšena na zahraniční angažmá, ale základní chybou se stal náš název. Použili jsme první písmena z našich křestních jmen (Honza, Evžen, Lubomír a Petr), která jsme sestavili do slova H.E.L.P. Nepomohlo oddělení písmen tečkami, státní bezpečnost v roce 1972 bystře usoudila, že se chystáme volat o pomoc a chceme emigrovat. Tohle jsem se dozvěděl mnohem později, schizofrenie doby mi zasadila ránu, ale asi to tak mělo být.

Pokud se týče zaměstnání, tak jsem absolvoval všechno možné - od pomocného stavebního dělníka, přes vedoucího údržby až po výtvarníka na volné noze. V listopadu 1989 jsem byl zaměstnán na Vysokoškolských kolejích, kde jsem prožíval "revoluci" od prvních nesmělých krůčků studentů až k průvodům a manifestacím v Hradci Králové na Velkém náměstí.

Pak byla krátká epizoda podnikatelská, která se týkala vytvořením firmy na distribuci tisku, knih atd. a od podnikání jsem utekl zpět k výtvarnu. Ne proto, že bych byl nestálý, ale necítil jsem se dobře v roli podnikatele a neakceptoval jsem změnu, kterou nová situace dělala s lidmi kolem mne. Kumšt mě nadobro odtáhl a myslím, že jsem udělal dobře , vůbec toho nelituju. A tohle všechno jsem absolvoval se svou celoživotní manželkou, která při mně stála ať bylo líp, nebo hůř. A také je tím prvním kritikem, když se u mne  zastaví múza.

Jsem členem České unie karikaturistů a Unie výtvarných umělců v Hradci Králové. Ilustroval jsem více, než 90 knih, z toho je 9 knih autorských. Několik cen v mezinárodních soutěžích v kresleném humoru.

Více na : www.lichy-kresby.cz