Alej světců - GASK

Přes zjevnou časovou a stylistickou vzdálenost mezi exteriérovým a interiérovým „sochařským průvodem“ lze vycítit i jejich přesahující příbuznost: v obou případech vstupuje prostorové dílo do konkrétního prostředí diváka jako hmatatelná fyzická přítomnost i jako ohnisko symbolických významů, jimiž „aktivují“ myšlenkový kontext kolem sebe. Původní světci z druhého desetiletí osmnáctého století k nám vznešeně promlouvají o křesťanských ideálech, jsou však i programovým vyjádřením postavení a cílů jezuitského řádu. Dnešní „světci“, místy přímo citující tradiční křesťanskou ikonografii, promlouvají o hledání identity a kulturních hodnot ve věku zbaveném předurčených ideálů či jistot. Kamenná „neměnnost“ barokních soch se tak výmluvně konfrontuje s neklidným svědectvím současnosti, vycházejícím z kritické ironie, ale i z pozitivního vědomí o lidské univerzalitě.