Festival Norma 2021 - Studio Hrdinů

Autonomní zóna

Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, autonomní zóna jako prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus, třeba i autistický, ale naprosto přenosný, tedy ne do sebe uzavřený. Tyto autonomní světy jsou v některých případech hravým odmítnutím naší takzvané reality, v jiných případech jsou více výrazem vědomého odporu k ní.

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední… . „ Těmito slovy pojmenovává svou připravovanou performativní instalace Psohlavky Apolena Vanišová, která festival Norma zahájí.

Hravá performance Zuzany Scerankové Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel vytváří autonomní svět, ve kterém hraje hlavní roli kostým, nebo lépe řečeno mystické bytosti – objekty, které se neustále zjevují, aby nám zprostředkovaly své mikrouniverzum, nezávislé na jakékoli ukotvenosti v naší realitě.

Performance polského tanečníka a performera Pawla Sakowicze Jumpcore je na první pohled formálně minimalistickým a obsahově do určité míry až autistickým mikrosvětem. Přenáší nás do něho rytmizovaným pohybem, tedy neustálým poskakováním, od klidného po frenetické až na hranici naprostého vyčerpání. Výsledkem je svým způsobem dojemná performance, která dokáže diváka naprosto pohltit.

Kurátor Martin Mazanec a výtvarník Dominik Gajarský, připravili sérii videí mezinárodních umělců, kteří se tématu festivalu věnují. Tato videa budou prezentována jako jednorázová projekce jako rovnoprávná součást dramaturgie festivalu.

Performance španělské tanečnice a antropoložky Nurie Guiu Sagarry Spiritual Boyfriends je vhledem do světa fascinace možností vlastního těla, duchovna, erotična a filozofie prostřednictvím jógy. Nuria kombinuje dokonalý taneční projev s analitickým pohledem na tento mikrosvět, ve kterém překračujeme své fyzické možnosti, ale zároveň se ocitáme v nesmírně emocionálním prostředí, kde rozhodně není vše čisté a idilické.

Poslední performance obstará projekt, který dle tradice dramaturgie Festivalu Norma připraví současný výtvarný umělec. Marek Meduna připravuje se svým novým uskupením Grottup projekt na hranici performance a koncertního rapového vystoupení.

Norma je dramaturgickou koncepcí jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

Jan Horák

sobota 27.11. NORMA 2021
– Studio Hrdinů

16.30 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/
koncept a realizace: Apolena Vanišová

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A vtom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci
„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/
koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová
hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun
produkce: Emílie Formanová

Autorky organizují setkání na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti.

Pustý ostrov lze formálně vnímat jako stylizovanou módní přehlídku, jejíž parametry jsou podrobovány otázkám souvisejícím s pomíjivostí rychlého sledu obrazů, hodnocení vizuální kvality vytržené z kontextu, ze separovanosti modelů a z pojetí mentálního prostoru Pustého ostrova jakožto konceptuální kolekce. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý.

18.45 Pavel Sakowicz: Jumpcore /PL/
koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz
dramaturgie: Mateusz Szymanówka
hudba: Indecorum
kostým: Doom 3k
produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Pawel Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.