Výstava LITERATURA v DOXu

17.9.2021 – 9.1.2022, 23:59

Viktor Karlík, malíř, grafik, sochař, považovaný za nejvýraznějšího výtvarného umělce tzv. druhé generace českého undergroundu, také spoluzakladatel a redaktor Revolver Revue, představí ve výstavě LITERATURA plastiky, objekty a akce ze stejnojmenného cyklu. Poe, Baudelaire, Kafka, Céline, Sorokin, Hanč, Bondy, Krchovský a další s hmatatelnou vážností, ale i humorem a ironií. Po ceněné knize nyní poprvé i živě, v trojrozměrné podobě.

Vlož do kalendáře

Výstava Viktora Karlíka LITERATURA představuje plastiky a objekty ze stejnojmenného cyklu, který vznikal od roku 2012, veřejnosti souhrnně poprvé v jejich originální hmotné podobě – navazuje na jejich prezentaci v médiu knihy, vydané v Edici Revolver Revue (a loni mj. nominované na Nejkrásnější knihu roku).

Autor práce z tohoto cyklu věnoval svým literárním preferencím, nejen jednotlivým
osobnostem (Baudelaire, Poe, Rimbaud, Dostojevskij, Conrad, Nietzsche, Musil, Kafka, Orwell, Céline, Beckett, Gombrowicz, Sorokin ad.), ale i hnutím a stylům a také obecnějším otázkám včetně některých osudových okamžiků a atributů české kultury.

Víc než stovka objektů tvoří privátní, „trojrozměrnou“ encyklopedii, v níž jsou jednotliví autoři a události charakterizováni převážně rejstříkem technických a průmyslových materiálů, ale i bronzů. Z tohoto arzenálu Karlík pozoruhodným způsobem vybírá ty, jež mu asociují esenci literátova textu, tvorby nebo širší otázku s tématem literatury spojenou. Pohybuje se sice na subjektivním teritoriu, ale neuhýbá ani před ustálenými soudy. Rozhodně však nevytváří jen uctivý hold vybraným autorům. Tak jak jsme u tohoto spoluzakladatele Revolver Revue zvyklí, určující je jeho polemický a kritický duch, který nebanalizuje morální imperativ.

Sumu jeho prací z cyklu LITERATURA tvoří jak volně stojící, spíše sochařsky definovaná díla, tak reliéfy z různých materiálů nebo světelné a jiné objekty a akce, zde reprezentované v nich použitým „mobiliářem“. Jednou z prvních autorových sérií na téma literatura byly Hlasy z podzemí (2013). Tady pracuje s citacemi z tvorby dříve zakázaných, často undergroundových básníků a spisovatelů z jeho těsné blízkosti (Jirous, Zajíček, Krchovský, bratři Topolovi, Stankovič, Hejda aj.) i z děl jiných autorů, kteří měli pro něj mimořádný význam, jako Jiří Kolář a Jan Hanč, ale i Marcel Duchamp. Vybrané úryvky a proklamace
„hlasů z podzemí“ čteme na poklopech kanálů. To je typický příklad Karlíkovy transformace a „zhuštění“ literárního obsahu do výtvarné formy, která působí překvapivě a zároveň neokázale a civilně a odkazuje k samozřejmým a přehlédnutelným detailům městského fundusu.

Nejednoznačnost, ironie a dada se v Karlíkově LITERATUŘE střídá s nezpochybnitelnými a autoritativními pojmy a divák s údivem sleduje, jak se Karlíkovi daří tak redukovanými prostředky uchopit ve třech rozměrech obsahy a poselství rozmanitých literárních veličin, proudů i otázek. Výstava Viktora Karlíka kromě jiného souzní s oběma hlavními programovými proudy DOXu – neboť se v ní literatura a výtvarné umění, slovo a obraz spojují v jednom formátu.

Kurátorka: Magdalena Juříková
Architektonické řešení: Natálie Najbrtová
Grafický design: Josefina Karlíková