16. Free Jazz festival

Günter "Baby" Sommer

patří k mistrovským hudebníkům současného evropského jazzu. Patří do okruhu výjimečných bubeníků, kteří si v rámci celé improvizované hudební scény vytvořili velmi osobitý styl hry. Baby Sommer se narodil v roce 1943 v Drážďanech a studoval na Hochschule für Musik "Carl Maria von Weber". Poté mu působení v nejvýznamnějších jazzových skupinách NDR, jako byly Ernst-Ludwig-Petrowksy-Trio, Zentralquartett a Ulrich Gumpert Workshopband, umožnilo zapojit se do mezinárodního dění. Sommer tak spolupracoval nejen v triu s Wadem Leo Smithem a Peterem Kowaldem, ale zúčastnil se také fascinujících setkání s Peterem Brötzmannem, Fredem van Hovem, Alexanderem von Schlippenbachem, Evanem Parkerem a Cecilem Taylorem. Jeho sólová tvorba mu umožnila intenzivní spolupráci s umělci, jako je Günter Grass. Sommerova diskografie čítá přibližně 100 nahrávek. Jako profesor na Hochschule für Musik v Drážďanech se významně podílel na odborném předávání současného jazzu dalším generacím.

Joe McPhee  / John Edwards  / Klaus Kugel 

I když se hudebníci znají už delší dobu, je to jejich první společné turné. Turné, které začíná v Ženevě jejich světovou koncertní premiérou, povede přes pět zemí, aby vyjádřilo toto setkání generací mezi Joem McPheem na jedné straně a Johnem Edwardsem a Klausem Kugelem na straně druhé, stejně jako setkání afroamerické jazzové tradice Joea McPheeho a evropské jazzové tradice obou mladších instrumentalistů. Z tohoto důvodu bude turné dobrodružstvím nejen pro posluchače, ale i pro hudebníky...

"... (Joe McPhee) je stále jedním z divů této scény. Stále má jeden z nejkrásnějších tónů na planetě, i když sahá po nejzazších hranicích jazzu." mjd 5/02

John Edwards se vždy zabýval širokou škálou hudebních stylů a situací. Je doma v komponované i improvizované hudbě a patří k nejvytíženějším hudebníkům na free jazzové scéně.

Bubeník Klaus Kugel je za bicí soupravou velitelskou silou." - John Barron, Jazzreview.com, USA

*****

Quarter to Three
Newyroský jazzman Steve Cohn, vokalistka Annabelle Plum a mistr na japonskou flétnu shakuhachi Marek Kimei Matvija společně tvoří improvizovanou hudbu plnou syrové energie, nadšení pro experiment i instrumentální zručnosti. V tematicky vymezených, více či méně konceptuálních improvizacích zaznívají inspirace ze soudobé vážné hudby i jazzové hříčky.

Marek Kimei Matvija

je filmařem, hudebním dramaturgem a mistrem hry na původně japonskou flétnu shakuhachi [šakuhači]. Japonskou tradiční hudbu studuje pod vedením mistra Kifū Mitsuhashiho, který mu udělil mistrovský titul a jméno Kimei (貴明). Marek se tak stal historicky prvním Čechem, jenž dosáhl tohoto uznání.0

Vedle japonské hudby má Marek též vášeň pro improvizovanou a soudobou hudbu; je člen mikrotonálního tria Quarter to Three a Topos Kolektivu, který vytváří hudbu pro konkrétní místo a prostor. Rovněž je umělecký ředitel a jeden ze zakladatelů International Shakuhachi Festival Prague a zakládající člen NEIRO Association for Expanding Arts z.s.. Marek Matvija vystudoval na pražské FAMU a koncertoval napříč ČR a na Slovensku, v Německu, Portugalsku, Velké Británii, Nizozemí, Maďarsku, USA a Japonsku.
V roce 2020 hostoval na albu Michala Rataje a Jaromíra Typlta Zaškrábnutí (Polí5).

www.matvija.cz

Steve Cohn

Newyorský pianista, jazzman, improvisátor a multiinstrumentalista. Hudba klavíristy a hráče na shakuhachi Steva Cohna se v průběhu let dramaticky vyvíjela. Nejdříve se v Los Angeles živil bluesovou hrou na klavír, načež se začal na Kalifornské univerzitě učit hře na shakuhachi, aby později odjel na dva roky do Japonska. Poté se vrátil do svého rodného San Francisca, kde doprovázel Eddieho Hendersona a Sonnyho Simmonse hrou na klavír v jazzových rytmech. Nakonec se přestěhoval do New Yorku, kde se od té doby věnuje improvizované hudbě spojující nekonvenční východní melodie s bicím a klavírem. V roce 2016 byla jeho deska Reference nominována na Grammy Awards. V témže roce nahrál desku v Praze na čtvrt-tónový klavír společně s Annabelle Plum (hlas) a Markem Kimei Matvijou (šakuhači) v rámci tria Quarter to Three.

https://www.thestevecohn.com/

Annabelle Plum

zpěvačka a hlasová performerka (*1984) využívá svůj více jak tří oktávový rozsah v současné hudbě, improvizaci a jazzu. Zaměřuje se na experimentální hlasové techniky a práci s barvou tónu. Zabývá se interpretací grafických partitur a performancí v prostoru. Vystudovala divadelní umění na Brown University (USA) a Performance Design and Practice (Central St. Martins - University of the Arts London, Velká Británie). Rozšířené hlasové techniky studovala u Jonathana Hart Makwaiy (Francie a USA). Od roku 2009 žije v Praze, kde vede hlasové workshopy a vyučuje. Od roku 2013 do roku 2015 vedla kurz Hlasové tvorby na pražské DAMU, Katedře alternativního a loutkového divadla. Od roku 2016 studuje hlas pod vedením špičkové performerky divadla Noh Hisy Uzawy (škola Kanze) v Tokiu.
Uskutečnila světové premiéry děl těchto skladatelů: Ian Mikyska, Petr Hora, Anna  Vtipilová a Michal Wróblewski. V roce 2020 premiérovala dvě nové komorní opery, Okno  Petra Hory a .finitika Patrika Kakoa. V tomtéž roce byla sólistkou s Orchestrem Berg, pro českou premiéru skladby Sweetheart, Goodbye! německé skladatelky Brigitty Muntendorf. Annabelle Plum je zakládající členkou TOPOS KOLEKTIVU, vystupuje v duu s Žanetou Vítovou (hlas a akordeon), je frontmankou formace Die Schatten (alternativní rock) a součástí mezinárodního tria Quarter to Three (mikrotonální improvizovaná hudba).

www.annabelleplum.com

Lotus Crash 

Lotus Crash sdružuje čtyři vynikající improvizátory, jejichž hudební biografie jsou velmi rozdílné; všichni se již individuálně vyznamenali silnými, umělecky nezávislými projekty a již delší dobu spolupracují v různých konstelacích. Spojuje je však jejich pojetí zvuku a estetiky.

Tento kvartet zní syrově a prvoplánově; má překvapivě vřelý a expresivní zvuk. Repertoár zahrnuje jejich vlastní velmi originální témata i vybrané skladby jejich oblíbených hudebníků, jako jsou Andrew Cyrille nebo Roscoe Mitchell. Sestava se dvěma dechovými nástroji plus rytmickou sekcí, bez harmonického nástroje, má dlouhou tradici.

Lotus Crash tuto tradici dále rozvíjí využíváním současných nástrojových technik, otevřených forem a "skryté kompozice". Sofistikované improvizace kapely se vymykají zaběhnutým zvyklostem; je to kreativní jazz v té nejlepší podobě.