PAVEL SEDLÁČEK & CADILLAC - Vagon Club

V sedmnácti letech, tj. v roce 1958, vyhrává právě s touto skladbou soutěž „Hledáme nové talenty“ a zakládá svou první skupinu, která je však na zákrok státních orgánů brzy rozpuštěna. Na konci roku 1959 zakládá další skupinu, která se v průběhu roku 1960 stává poloprofesionální. Aby se skupina vyhnula pronásledování, často se přejmenovává. Jeden z jejích nejznámějších názvů byl EP-HiFi. Posléze se název skupiny ustálil na jménu Studijní skupina Big Beatu a s ní vystupuje až do roku 1962, kdy dostává angažmá v divadle Semafor. Tam pro něj složili Jiří Šlitr a Jiří Suchý první původní skladbu tohoto žánru „Život je pes“, se kterou se objevil i ve filmu Miloše Formana „Černý Petr“. V průběhu kariéry dostal i role v několika dalších filmech. Natáčel a spolupracoval s předními hudebníky a skupinami, například s Olympikem, Mefistem, Fontánou, Flamengem a mnoha jinými. Založil a vedl několik dalších skupin, jako např. Colour Images nebo The Expression. Natáčel a vystupoval například s Evou Pilarovou, Yvonne Přenosilovou, Petrem Novákem a Karlem Kahovcem. V době, kdy v divadle Apollo vystupoval Karel Gott s orchestrem Ladislava Štaidla, byl Pavel Sedláček jeho pravidelným hostem a hvězdou večera. V současné době je tento žánrově vyhraněný zpěvák podnikatelem, který neztrácí na svoji vitalitě a profesionalitě, ba naopak je znát jeho veliká chuť se podělit s posluchači o své životní zkušenosti, které za podpory skupiny Cadillac a kvalitního pěveckého výkonu vytvářejí při jeho vystoupeních neopakovatelnou atmosféru.

Pavel Sedláček je nesporně nestorem českého Rock and Rollu - v jeho prvních kapelách hrával tehdy ještě na kytaru Ladislav Štaidl, na piáno Jaromír  Klempíř, na baskytaru Pavel Chrastina a mnoho dalších. Jako první nazpíval na desku první českou bigbítovou skladbu, již zmíněný „Život je pes“ Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra.  V začátku šedesátých let  nazpíval také v angličtině s Evou Pilarovou skladby „Hey Paula“ a „Young Lovers“ a samostatně také známý twist „Hippy Hippy Shake“. Vzhledem k  podílu na šíření „americké úpadkové kultury“ byl tehdejším režimem stále pronásledován, což vedlo v roce 1965 k jeho zatčení a odsouzení na 15 měsíců nepodmíněně za banální delikt, spočívající v tom, že si z kapitalistické ciziny, u příležitosti zájezdu s divadlem Semafor, přivezl osobní automobil, což nebylo povoleno.  (Je nutno podotknout, že zaplatil řádně všechny požadované celní a jiné poplatky). V polovině trestu byl podmínečně propuštěn, ale nesměl pak až do roku 1968 zpívat v televizi, nebyl uváděn v rozhlase a nahrávat gramofonové desky směl jen zřídka, což značně poznamenalo jeho další kariéru. K vyjímkám v nahrávání desek patřila v roce 1966 skladba „Džbán“ složená pro něj Petrem Novákem a nahraná Flamengem. Další takovou vyjímkou byla skladba „What A Love“ s Yvonne Přenosilovou.

Teprve v roce 1968 byl morálně rehabilitován a mohl se znovu plně věnovat zpívání. Dokonce mu bylo dovoleno jezdit do západních zemí a tam vystupovat. Což ovšem s příchodem tvrdé normalizace v roce 1972 skončilo.

Pavel začal mít zase potíže a potýkal se s periodickými zákazy činnosti. Přesto ale v průběhu dalších let natočil několik desek a udržel si diváckou základnu, která se po pádu totality rychle rozrostla a nyní naplňuje sály a kluby kde vystupuje se skupinou Cadillac a jeho hosty. V nedávné době  vyšlo DVD  z megashow v pražské Lucerně, jejíž významná část byla již několikrát vysílaná Českou televizí.