Upozornění

S ohledem na současnu situaci si prosíme raději ověřujte u pořadatelů jak je to s plánovanými akcemi, některé se budou vysílat v live streamech, jiné jsou posunuty, nebo zcela zrušeny. I když se maximálně snažíme, nemůžeme ručit za správnost všech zveřejněných termínů na kdykde.cz. Díky za pochopení.

Plejády skla 1946–2019 - Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. 

Plejády skla 1946–2019 - Uměleckoprůmyslové museum v Praze
  • Adresa:
    17. listopadu 2
    Praha 1 110 00

Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě.

Architektura expozice navržená architektem Jiřím Novotným se inspiruje hranami křišťálu i atmosférou uliček městské aglomerace. Návštěvník procházející kubistickými formami tohoto pomyslného města sestávajícího z osmi pyramid objevuje postupně a v různých úrovních více než sto dvacet děl a objektů. Ty nejstarší pocházejí z druhé poloviny 40. let minulého století, nejnovější vznikly relativně nedávno.

Autorské sklo (nazývané také jako studiové, individuální, tvorba solitérů nebo umění ve skle) je produkcí navrhovanou umělci-skláři, která není určená pro masovou ani manufakturně multiplikovanou výrobu. Jde o experimentální projev, který překračuje pomyslnou hranici mezi užitou tvorbou a tzv. volným uměním.

Tato tvorba vznikla u nás po druhé světové válce ve specifickém kontextu bývalého Československa jako východisko z rozporu mezi vysoce vzdělanými sklářskými výtvarníky a nemožností využít jejich schopnosti ve spolupráci s výrobou. Výroba stagnovala, nepodléhala zákonitostem běžného marketingu, a tak se do výroby dostával jen zlomek vynikajících návrhů vysoce kvalifikovaných výtvarníků, kteří nebyli jako designéři dostatečně využiti. Výjimku tvořily jen velké zahraniční státní výstavy, které odstartovalo XI. trienále v Miláně v roce 1957, následované řadou dalších po EXPO 1958 v Bruselu. Jejich vliv se však doma neprojevil. Tradičně vysoce vzdělaní skláři se proto dali na tvorbu jinak zaměřenou, kterou ovšem ihned prorazili v zahraničí. Začali tak autorskou tvorbu řešit často dříve, než tomu bylo jinde ve světě.