Popelka (La Cenerentola) - Stavovské divadlo
Příběh vychází ze stejnojmenné pohádky francouzského spisovatele Charlese Perraulta, vydané poprvé roku 1697 ve sbírce Pohádky mé matky husy.
Jedno z nejhranějších děl mistra vrcholného belcanta.
Sbor a Orchestr Národního divadla
Jedno z nejhranějších děl mistra vrcholného belcanta Gioacchina Rossiniho mělo premiéru 25. ledna 1817 v římském Teatro Valle. Tak jako mnoho jiných, kteří se Perraultovou pohádkou inspirovali, vypráví Rossini Popelku po svém, a nabízí tak inscenátorům pestrou škálu situací od dojemných po komické, stejně jako vděčné typy postav s jejich skvělými hudebními čísly. Za všechny si připomeňme Popelčinu árii Nacqui all'affanno… Non più mesta, proslavenou mnoha světovými pěvkyněmi.
Příslibem originálního a poutavého jevištního ztvárnění je osobnost maďarské režisérky a herečky Enikő Eszenyi, kterou si pražské publikum může pamatovat jako autorku úspěšných shakespearovských inscenací ve Stavovském divadle (Komedie omylů, Mnoho povyku pro nic a Večer tříkrálový), ale také jako herečku ve Wilsonově opusu 1914. Hudební nastudování bylo svěřeno mladému českému dirigentovi Janu Kučerovi.
V Národním divadle byla Popelka uvedena dosud pouze v jediné inscenaci v roce 1932.