C2 Oslavenec Beethoven

Tři osminky a jedna půlová nota s korunou. A pak znovu o tón níž. Už tahle charakteristika bude většině posluchačů stačit, aby věděli, se kterým dílem mají tu čest. Nebo dokonce jen: ta, ta, ta, dá. Ano, Beethovenova Osudová s motivem bušení osudu na dveře. Jeden z nejznámějších hudebních motivů, ne-li nejznámější ze všech.

Tu osudovost však nelze chápat jako nějaké odevzdání se vyšší moci. Beethoven silám, které se pokouší určovat lidský úděl, vzdoroval se vší vehemencí. Rytmickými prvky zachytil sílu, s níž člověk nad nepřízní osudu vítězí, nepoddává se jí, tedy triumfuje.

Prvek vzdoru v Beethovenově Páté skvěle vystihuje údajný výrok Gustava Mahlera. Ten při vídeňském provedení Osudové vnímal nechuť orchestru, se kterým právě pracoval. Hudebníci nebyli srozuměni s dirigentovým nesmírně náročným přístupem. „Jestli vám ten vzdor vydrží do večera, pak bude provedení správné,“ prohlásil prý tehdy Mahler.