Plejády skla 1946-2019

Architektura expozice navržená architektem Jiřím Novotným se inspiruje hranami křišťálu i atmosférou uliček městské aglomerace. Návštěvník procházející kubistickými formami tohoto pomyslného města sestávajícího z osmi pyramid objevuje postupně a v různých úrovních více než sto dvacet děl a objektů. Expozice druhého sálu naopak obsahuje minimum intervenčních prvků – vestaveb, které by mohly působit jako „překážky“ ve vnímání celkového prostoru sálu či vstupu přirozeného i umělého světla. Díky tomuto věcnému pojetí vyniká to, co je pro sklářská díla nejpodstatnější: prostor a světlo.

Z historie

Autorské sklo (nazývané také jako studiové, individuální, tvorba solitérů nebo umění ve skle) je produkcí navrhovanou umělci-skláři, která není určená pro masovou ani manufakturně multiplikovanou výrobu. Jde o experimentální projev, který překračuje pomyslnou hranici mezi užitou tvorbou a tzv. volným uměním.

Tato tvorba vznikla u nás po druhé světové válce ve specifickém kontextu bývalého Československa jako východisko z rozporu mezi vysoce vzdělanými sklářskými výtvarníky a nemožností využít jejich schopnosti ve spolupráci s výrobou. Výroba stagnovala, nepodléhala zákonitostem běžného marketingu, a tak se do výroby dostával jen zlomek vynikajících návrhů vysoce kvalifikovaných výtvarníků, kteří nebyli jako designéři dostatečně využiti. Výjimku tvořily jen velké zahraniční státní výstavy, které odstartovalo XI. trienále v Miláně v roce 1957, následované řadou dalších po EXPO 1958 v Bruselu. Jejich vliv se však doma neprojevil. Tradičně vysoce vzdělaní skláři se proto dali na tvorbu jinak zaměřenou, kterou ovšem ihned prorazili v zahraničí. Začali tak autorskou tvorbu řešit často dříve, než tomu bylo jinde ve světě.

Osvícený ředitel Uměleckoprůmyslového musea dr. Emanuel Poche spolu s kurátorem sbírky skla Karlem Hettešem začal tuto tvorbu sbírat v době, kdy začala vznikat. Další generace v tomto velkolepém projektu pokračovaly. Vznikla tak unikátní sbírka čítající kolem 6500 kusů, která dokumentuje především domácí vývoj v oboru, ve kterém Češi patří k zakladatelům a dodnes k nejvýznamnějším světovým představitelům.

Autorské sklo může mít formu objektů, skulptur, plastik, vitrají, instalací, prací do architektury, ať již obytné, nebo výstavní, a může existovat i ve tvaru site-specific instalací. Některé z významných realizací tohoto druhu jsou připomenuty v grafické mozaice v oknech výstavního sálu, které se týkají například výstavy EXPO v japonské Ósace v roce 1970 či ve španělské Seville v roce 1992. Rozměrnější reálné objekty tohoto druhu, které se do sbírky UPM dostaly buď jako exkluzivní práce přímo od autorů, nebo pocházejí z některých velkých výstav českého skla v zahraničí.

Všechny vystavené objekty dokládají nejen kreativitu českých umělců, která ve své době předešla vývoj uměleckého skla ve větě, ale dokládají též mistrovství uměleckých řemeslníků, kteří na vzniku těchto děl spolupracovali. V neposlední řadě potvrzují rovněž vysoký morální a profesionální kodex kurátorů, kteří se o jejich vznik a uchování zasloužili.