Carmen - Divadlo Jiřího Myrona

„Na postavě Carmen se mi především líbí, jakým způsobem miluje – netradičně, pokrokově. Je krutá, ale neumí nenávidět. Je volná, nespoutaná a vždy neúnavně bojuje za svou ženskost a vlastní svobodu. Na rozdíl od Josého, který pro svou zaostalost, sebestřednost a tradiční vnímaní lásky na základě doby propadá bezradnému stavu vlastní mysli a prohrává svůj jediný boj. Boj sám se sebou.“ Jiří Pokorný

 

Bizetovu hudbu upravil a doplnil manžel Plisecké Rodion Ščedrin a výsledek vešel do dějin v roce 1967 ve Velkém divadle v Moskvě pod názvem Carmen suite. Příběh je koncentrován na hlavní trojúhelník vztahů Carmen – Don José – Escamillo, vše je ale transponováno do roviny symbolismu a expresionismu. Carmen je uzavřena do arény svého života, kde zápasí s osudem, který nabývá v určitých okamžicích podobu býka, Dona Josého a Escamilla. Svou koncepci takto viděné Carmen vyjádřil Rodion Ščedrin těmito slovy: „Život Carmen se mi jeví jako aréna, ve které se denně odehrává boj o její svobodu. Musí neustále bojovat proti všem, všichni usilují o její život. Stále se její osud pohybuje na hranici mezi životem a smrtí. Nejinak tomu je u toreadora a býka.“
Smyslný a vášnivý balet Carmen uvedeme v choreografii Jiřího Pokorného, který se do Ostravy vrací po čtyřech letech: v listopadu 2018 úspěšně přenesl z holandského souboru NDT2 choreografii Útěk obra, která byla součástí inscenace Vzlety a pády.
Tvůrci ostravského pojetí vycházeli z původního operního libreta autorů Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho založeného na stejnojmenné novele Prospera Mériméa. Volnou inspirací byly zejména po hudební stránce různé verze Ščedrinovy baletní suity a některá výrazná filmová nebo scénická ztvárnění (např. Carlos Saura a Mats Ek). Náš příběh je koncentrován na vztahový trojúhelník, jehož vrcholy tvoří Carmen, Don José a Lady M, jež je Carmeninou kamarádkou a rádkyní.