HOSTEL II - Rozhovor s LAUREN GERMAN (Beth)

27.6.2007





Ot.: Co vás k tomuhle filmu přivedlo?
LG: Přečetla jsem si scénář a ta postava se mi líbila. Eli myslím odvedl skvělou práci, stvořil tři ženy, z nichž každá je úplně jiná a specifická. Beth se mi líbila a zaujal mě i příběh, takže jsem zašla na konkurs.

Ot.: Co se vám líbilo na prvním Hostelu?
LG: První Hostel mi připadal zábavný. Sledujete tři kluky, kteří se baví. Chápala jsem ten pocit, když jste daleko od domova, starosti pustíte z hlavy a chcete si prostě jen užívat. Radovat se z toho, co je kolem vás. První Hostel byl ztělesněním takových pocitů.

Ot.: Co vás bavilo na natáčení hororového filmu? Šla byste do toho znovu?
LG: Byla to příjemná práce a skvělý zážitek. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla pracovat v cizí zemi a poznat ji. Do natáčení dalšího hororu bych se pustila, pokud bych měla po přečtení scénáře dojem, že bych měla šanci hrát někoho, koho jsem ještě nehrála...ale to platí u jakéhokoliv scénáře.

Ot.: Řekněte nám něco o Beth. Nakonec se zachová dost hrdinně, je to tak?
LG: Beth se mi zamlouvala, protože jsem měla dojem, že o věcech přemýšlí víc než ostatní postavy. Získala jsem z ní pocit, že je pořád ve střehu a v hlavě jí to pracuje na plné obrátky. Taky se mi líbilo, že byla trochu stydlivá, nebo možná upjatá. Říkala jsem si, že to bude zajímavá výzva. Myslím si, že je hrdinná, protože si zachrání život. Bojuje o něj.

Ot.: Bylo těžké se s ní ztotožnit? Měla jste tak snadné dětství jako ona?
LG: Beth je privilegované děvče: pochází ze zámožné rodiny na východním pobřeží, ale nikdy jsem si nemyslela, že měla snadné dětství. Nevnímala jsem ji tak. Stejně tak jsem si nemyslela, že měla těžký život, ale prostě ne dokonalý. Moje dětství nebylo dokonalé, ale jsem šťastná, že jsem zažila věci, které jsem zažila. Prožila jsem život, který ze mne udělal toho, kým jsem.

Ot.: Jak fyzicky náročná role Beth byla?
LG: Byla velice náročná. Obvykle mě bolelo tělo z toho, co jsme dělali předchozí den. A stejně tak se na mě podepisoval i stres.

Ot.: Přátelství mezi vašimi postavami působilo velice uvěřitelně, jak jste toho docílily? Znaly jste se?
LG: Myslím, že jsme si prostě padly do oka. Všechny tři jsme byly naprosto v pohodě. Pár týdnů jsme strávily zkoušením a celou tu dobu jsme se poznávaly. Znala jsem Bijou, už jsme spolu párkrát pracovaly. Obdivuji ji.

Ot.: Ve filmu jsou úžasné zvláštní efekty, omezovaly vás nějak při práci?
LG: Mě ani ne. Ve většině scén jsem se s mnoha zvláštními efekty ani nesetkala. Pokud k tomu došlo, bylo to bez problémů. Moc jsem si užila natáčení „sekernické“ scény, připomínala mi doby, kdy jsme hrávala softball.

Ot.: Myslíte si, že sláva škodí?
LG: No, já slavná nejsem, takže to nemůžu vědět jistě. Řekla bych, že sláva může být někdy frustrující. Ale jako v případě čehokoliv, co vás potká, se musíte znát, musíte vědět, co je v životě opravdu důležité a chovat se dobře ke svým přátelům a k rodině. Pro vyrovnanou osobu není asi sláva tak náročná jako pro nevyrovnanou.

Ot.: Co vám tohle natáčení přineslo?
LG: Zjistila jsem, jak úžasní lidé Češi jsou. Byli skvělí a náš štáb byli ti nejpracovitější lidi, s jakými jsem kdy pracovala. Zamilovala jsem si je (štáb) a chybí mi. A na Islandu to bylo totéž. Samí vstřícní, milí, zábavní a veselí lidé. Ta země je nádherná a ráda bych se na Island brzy vrátila! Každé natáčení vám přinese něco nového a vy to pak uplatňujete v těch dalších.



Seznam rozhovorů