D. Havlová – Veškrnová, M. Stropnický, V. Morávek, P. Kohout, Xindl X
Dagmar Havlová Veškrnová o inscenaci CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!!
Náš rozhovor vzniká v prvních dnech zkoušek inscenace Cyrano!!Cyrano!! Cyrano!!
Jak dlouho a jakým způsobem jste se na roli Roxany před začátkem zkoušení připravovala?
Jsem zvyklá připravovat se ve velkém časovém předstihu. V tomto případě už rok shromažďuji a čtu vše dostupné o době, v níž se děj odehrává, o Cyranovi i o Rostandovi a jeho životě a o tom, jak jeho postavy vznikaly a kdo byl jejich předobrazem. Čtu však také prózy a romány Pavla Kohouta a zabývám se i třeba na první pohled zbytečnými detaily. Věřím, že pokud pro ně bude místo, proderou se kupředu, byť třeba jen nonverbálně.
Roxana je ve hře autorem popsána jako citlivá a okouzlující žena. Přistupovala jste k této roli při přípravě spíše „rozumem“ nebo „srdcem“?
Obojím, ono to při přípravě na takovou roli ani jinak nejde – je to přece jen hra o velké lásce, bolesti, žalu, takže vynechat z toho rozum, srdce ani duši prostě není možné.
Máte za sebou týden čtených zkoušek a první zkoušku na jevišti. Dozvěděla jste se během dosavadního zkoušení o Roxaně něco nového, překvapivého, nečekaného, co jste před začátkem zkoušení ještě nevěděla?
Velmi mě zaujal Vladimírův výklad Kohoutovy inscenace a překvapilo mě, že Sarah Bernhardtová, kterou si vybral Rostand pro svou pařížskou premiéru, hrála Roxanu, když jí bylo také přes padesát .
S Vladimírem Morávkem se na Vinohradech setkáváte podruhé – v roce 2008 jste s ním zkoušela roli Raněvské ve velmi úspěšné inscenaci Višňový sad. Čím je pro vás spolupráce s tímto uznávaným režisérem zajímavá?
Vším. Vladimír je velký duch, ale také velmi vzdělaný člověk. Inspiruje mě, rozumím jeho tvorbě, jeho přesahům, symbolům i odkazům – vím, že nejsou samoúčelné.
ptala se Zuzana Paulusová
Martin Stropnický o roli Cyrana v inscenaci CYRANO!!CYRANO!! CYRANO!!
Cyrano je jednou z nejslavnějších postav světového repertoáru. Jako taková by mohla býti vysněnou rolí – je to váš případ?
Patřím k hercům, kteří kategorii „vysněná role“ neznají. Věřím spíš na šťastné souhry okolností, které přejí připraveným.
Cyrano je postava plná etosu a romantického patosu. Jak se s tím herci v dnešní době pracuje?
Postavu Cyrana prý kladou herci v historickém žebříčku s velkým náskokem na první místo, jsou-li dotazováni, co by chtěli hrát. Daleko před Hamlety a spol. Proč asi? Možná proto, že se kdekdo cítí být nějakým způsobem podceňovaný či vysmívaný a přitom k sakru přece „uvnitř nosí své krásy květ“, který okolí ne a ne objevit. V době kultu „Kenů“ a jiných převážně natvrdlých manekýnů, svalovců či obtloustlých zazobanců to určitě má něco do sebe.
Co znamená pro herce vědomí, že bude v inscenaci zpívat nebo se – jako ve vašem případě – sám doprovázet na kytaru?
Pokud není sebevrah, znamená to, že musí za pár týdnů stihnout to, na co jsou muzikáloví herci trénovaní roky. A stejně se těm skutečně dobrým má šanci jen přiblížit.
Hra Cyrano z Bergeracu se na českém jevišti poprvé objevila v roce 1899.
Čím může být tato hra (a nová vinohradská inscenace) přitažlivá pro diváky v roce 2011?
Při úplně prvním uvedení prý tleskalo publikum dvě hodiny! Rostand dostal hned o přestávce řád Čestné legie. Co chtít víc? Ta hra se autorovi prostě nejspíš povedla. A její následná kariéra dokazuje, že se trefila do pocitu, který je nadčasový. A čím můžeme my být přitažliví? Úpravou Pavla Kohouta, režií Vladimíra Morávka, muzikou a snad i poněkud neortodoxním obsazením. Dáša Havlová jako Roxana a já jako Cyrano určitě nebudeme předstírat, že jsme dvě zamilovaná kůzlata. Přesto ale věříme, že naše verze známého příběhu může mít své kouzlo.
Režisér Vladimír Morávek o inscenaci CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!!
Cyrano z Bergeracu patří mezi nejslavnější dramatické texty. Vy se k této hře vracíte už podruhé – proč?
Je to nádherná hra o lásce. O největší lásce, co si umíte představit. O žalu. O omylu.
O trestu. O pokání. O odpuštění.
Proč jste pro vinohradskou inscenaci zvolil úpravu Pavla Kohouta?
To není úprava, to je zcela nový tvůrčí čin. Nejdůležitější jeho gesto jest rozhodnutí vyprávět to celé v žánru hudebního divadla. Že se to neříká, že se to začasto zpívá. Protože o lásce, o Bohu a o naději někdy nejde mluvit. Jde jen zpívat.
Podle čeho jste se rozhodoval při volbě hlavních představitelů a jak tato volba ovlivní koncepci a výklad celé inscenace?
Je to šokující. Celá Praha prý o tom mluví po literárních kavárnách. Dagmar Havlová jako Roxana. Martin Stropnický jako Cyrano a jakýsi zcela neznámý Martin Kraus – loňský absolvent JAMU, jako Kristián. Co to proboha má všechno znamenat?
Proč jste přizval ke spolupráci hudebníka a skladatele Ondřeje Ládka a „živé“ muzikanty?
Já jsem tu volbu zvažoval hodně dlouho. Zhudebnit tak slavný příběh, navíc v žánru muzikálu, to je titánský úkol. Chvíli jsem myslel, že poprosím Michala Pavlíčka, ale bál jsem se, že to přespříliš umí všechno, je z Hollywoodu zvyklý na lesy smyčců a baterie kotlů a pěvecké sbory tak – trochu jsem se bál – toho Hollywoodu. Pak jsem chtěl oslovit Varhana Orchestroviče Bauera, ale on je zvyklý jezdit do divadla mercedesem, a já se bál, že se nevejde na parkoviště. No a pak jsem jednou v televizi uviděl tohoto Xindla, jak se krylovsky rouhá popprůmyslu – ve studiu Nova zpívá píseň o lásce a lubrikantech – a úplně jsem si zavýskl – to jest on! Mezitím se samozřejmě z Ondry stal idol české mládeže, ale já si ho vybral, když ještě hrál spíš po těch garážích různých…
No a kapela tam musí být zcela nutně. Aby se chvěl vzduch, když někdo sáhne do strun, aby zas vyslovil slovo LÁSKA.
ptala se Zuzana Paulusová
Pavel Kohout o inscenaci CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!!
Zkoušky inscenace Cyrano!! CYRANO!! CYRANO!! začínají za několik dnů. Jaký je to pocit vracet se jako dramatický autor po letech do Divadla na Vinohradech?
Je to jako návrat syna k ztracené matce. Delší dobu mě tu neměli rádi různi poručníci, až si vzala muže, který nás dává zas dohromady. Díky tomu teď budeme slavit patnáctou společnou premiéru a po ní snad opět vstoupím na prkna, kde jsem se poprvé klaněl před šedesáti lety a šesti měsíci…
Svůj text jste svěřil Vladimíru Morávkovi – výrazné režisérské osobnosti střední generace – který je ovšem zároveň pověstný svými razantními inscenačními postupy.
Neobáváte se, že Vladimír Morávek váš text přetvoří až příliš k „obrazu svému“ …?
Před Vladimírem Morávkem mě mnozí varovali jako asi mnozí varovali jeho přede mnou, ale naštěstí jsme k sobě přistoupili pod šťastnou hvězdou vstřícně. Výsledkem je společná úprava mého textu pro Vinohradské divadlo, kterou on jistě už nezmění, ale obohatí svou pověstnou imaginací. Věřím, že se přijdeme děkovat společně.
Co soudíte o výběru představitelů dvou hlavních rolí – Cyrana a Roxany?
Téhož Cyrana jsme chtěli oba, u Roxany obdivuji režisérův postřeh. Slavný „duet“ o době her a malin nezralých napovídá, že to už u Rostanda nebyla nikdy holčička, ale zralá žena, která dík vysokým nárokům na muže tak dlouho přebírala, až přebrala; tím vysvětlitelnější je pak její vzplanutí k „zajíci“ Kristiánovi, tím tragičtější, že úplně přehlédla bratránka s dlouhým nosem.
Jste zkušený dramatik, cítíte přesto před začátkem vinohradského zkoušení cosi jako „startovní horečku“?
Pokud to záleželo na mně, nebyla pro mě práce v divadle nikdy důvodem k infarktním sporům o jedině správné chování vymyšlených osob, ale k radosti, že příjemně mezi spojenci přežiju kousek své existence. Místo trémy ve mně pomalu narůstá zvědavost či vzrušení, jaké asi znají náruživí sázkaři. Ať v divadle vyhraju či prohraju, stejně vsadím znova, díky tomu jsem napsal padesát her, které se až na nejmladší – novou verzi Čapkovy hry s názvem R.U.R. a.s. – všechny hrály.
ptala se ZP
XINDL X o inscenaci CYRANO!! CYRANO!! CYRANO
Můžete muzikál CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!!, který právě připravuje Divadlo na Vinohradech, představit po hudební stránce?
Dlouho jsme s Vladimírem Morávkem diskutovali o tom, jestli to je nebo není muzikál a pak Vladimír přišel s termínem postmuzikál, protože jde o dílo na hranici činoherního divadla a muzikálu. Hudební složka je velmi výrazná, tvoří ji asi 25 písní a zhruba stejný počet pasáží scénické hudby, ale zároveň inscenace bude stát na činoherních prvcích. Posluchače a diváky, kteří mě znají jako Xindla X, asi nepřekvapí míchání různých hudebních žánrů, ale písně jsou ještě o něco folkovější a melodičtější, než ode mě normálně znají. O aranže i o část scénické hudby se postaral můj kolega z kapely Dalibor Cidlinský jr.. Obvykle je u mých písní hudba propojená s texty, ale v tomto případě jsem vycházel z textů Pavla Kohouta a hudbu jsem tedy skládal trochu jinak.
Bylo těžší skládat hudbu k hotovým textům Pavla Kohouta než ke svým textům?
Naopak to bylo snazší, u svých písní se nejdelší dobu trápím právě s texty a pokaždé si říkám, že pokud je text dobrý, hudba už z toho nějak vyjde. Pavla Kohouta jako autora jsem měl vždycky rád, jeho román Katyně patří mezi mé nejoblíbenější knihy, a i když text muzikálu není zcela „typický Kohout“ – jde o jeho adaptaci původní Rostandovy hry – stačilo se „svézt“ na jeho textech a pak už to šlo lehce.
Jaké jsou vaše dosavadní pracovní a tvůrčí zkušenosti s divadlem?
Mám jednu zkušenost jako autor textu – Švandovo divadlo uvádělo moji hru Dioptrie růžových brýlí – a díky tomu jsem si uvědomil časové možnosti divadla – původní verze této hry by totiž trvala asi 4 hodiny, což je u komedie pochopitelně neúnosné – text jsem musel radikálně zkrátit. Podobný proces jsem zažil i u CYRANA – bylo třeba krátit text i už hotové hudební pasáže.
Prozradíte, jak muzikál vznikal?
Vladimír Morávek mi v textu hry podtrhal pasáže, které by se měly zpívat: V některých případech jsem s ním polemizoval, že není možné zpívat jen 4 řádky, že je třeba tu zpívanou pasáž prodloužit, aby měla formu sloky a refrénu… A po kouskách jsem ty jednotlivé řádky textu zhudebňoval a dělal z toho písničky. Kromě toho měl Vladimír představu o tom, kde by měla být scénická hudba obsahující témata z jednotlivých písní, a to už potom na motivy z písniček dodělával Dalibor Cidlinský jr.
A jak vzniká samotná píseň?
Většinou čekám, až přijde nápad, zkouším si zpívat text na různé melodie a najednou zjistím, že spojení textu a určité melodie mě baví – a pak už se to rozvine někam dál…
Může se podle vás v současné době z písně, která je součástí divadelního muzikálu, stát hit?
Myslím, že asi ne hit v pravém slova smyslu – hit je píseň, která stane známou prostřednictvím rádií a písně z divadelních muzikálů se v rádiích příliš často neobjevují. Postmuzikál CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!! chápu jako nové svébytné dílo, které může být v budoucnu uvedeno i v jiných divadlech a možná z toho nějaký hit vzejde – i když trochu jinak, než jsme zvyklí …
Připadá vám příběh Cyrana silný i dnes?
Když mě Vladimír Morávek oslovil ke spolupráci, řekl mi, že ve mně vidí buřiče, který se nebojí pojmenovávat věci tak, jak jsou a činí tak poměrně drsnou a syrovou formou a že stejně vnímá i postavu Cyrana. A já jsem si pak při čtení té hry uvědomil, že Cyrano sice vystupuje jako neohrožený buřič, ale jakmile dojde na city a lásku, ukáže se, že drsňákem se stal z mindráku, protože sám sebe nedokáže přijmout a nedokáže si připustit, že by ho někdo mohl milovat. Je to mnohovrstevnatý příběh a z dnešního pohledu mi postava Cyrana připadá svým způsobem tragičtější a působivější než dřív.
V posledních letech jsme svědky muzikálového boomu – proč by měli diváci přijít právě na postmuzikál CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!! do Divadla na Vinohradech?
Především proto, že to není klasický muzikál, ale také kvalitní divadelní hra, nosná a působivá sama o sobě a stejně tak jsem přesvědčen, že i jednotlivé písně by mohly existovat samy o sobě, bez divadelní složky. Vladimír Morávek jako režisér inscenace i Daniel Dvořák jako autor scény jsou dostatečnou zárukou kvality i toho, že půjde o dílo, na které můžeme být hrdí a nikoli o projekt šitý horkou jehlou, jehož hlavním cílem je vydělat peníze.
Doufáme, že dalšími zárukami úspěchu vinohradské inscenace bude kromě výborného hereckého obsazení také vaše hudba…
To také doufám …
Připravujete nějaký další muzikál?
Mimo divadlo připravujeme filmový muzikál nebo také postmuzikál Raportér – film s písněmi z mediálního prostředí a pracuji na dalších čistě hudebních projektech jako je nová deska nebo vydání zpěvníku z prvních dvou desek …
Díky za rozhovor