SKAFANDR A MOTÝL

26.1.2008

V polovině února vstoupí do našich kin film Skafandr a motýl, který je třetím celovečerním počinem výtvarníka a režiséra Juliana Schnabela. Jeho předchozí snímky Basquiat (1996) a Než se setmí (2000) se dostaly i do české distribuce. Je nesporným faktem, že Schnabel za své filmy dostává mnoho filmových cen (evropských i amerických). To značí, že jeho režijní umění respektuje i odborná veřejnost. A nutno říci, že Schnabel ví, jak diváka i poroty filmových festivalů zaujmout. To se mu podařilo i v jeho nejnovějším filmu Skafandr a motýl.

Z čeho tedy Schnabel svůj režijní koktejl míchá a z čeho těží? Především si dokáže vybrat neotřelé a kontroverzní téma filmu. V Basquiatovi a Než se setmí to byla autobiografie umělců (malíře a spisovatele), ve filmu Skafandr a motýl je to příběh editora francouzské mutace časopisu ELLE, natočený podle skutečnosti. K zajímavě zvolenému tématu filmu přidává Schnabel výrazné herecké osobnosti (Jeffrey Wright, Javier Bardem, Mathieu Amalric). Jeho filmy se prolíná skvěle namíchaná hudba a výtečně odvedená kameramanská práce. Co filmy Juliana Schnabela staví do role pouhého průměru, jsou slabé scénáře a divácká podbízivost. To se bohužel přihodilo i ve filmu Skafandr a motýl.

Od počátku filmu jsme jako diváci nuceni tiše a trpně sympatizovat s hlavní postavou filmu. Kamera nám představuje Jean-Dominiquea Baubyho (zkráceně Jean-Do), kterého hraje francouzský herec Mathieu Amalric, jako člověka upoutaného trvale na lůžko a naprosto nehybného (až na pohyby očí a sporadické pohyby úst). Jean-Do nám pomocí reálna, imaginace a flashbacků vypráví útržky ze svého života před a po srdeční příhodě, která způsobila jeho úplné ochrnutí. Kamera to sice dělá velmi zajímavým způsobem (celý film je vlastně vyprávěn pomocí poin of view hlavní postavy), ale příběh se po určité době rozpadá a stává se až příliš laciným a čitelným. Jean-Do sice občas vtipně komentuje pomocí voice over určité situace, které nastávají v nemocnici, ve které se léčí, ale tyto epizody pevně nesvírají narativní linku filmu. Postupně se do příběhu vnořují postavy ošetřovatelek, manželky, milenky Jeana-Do a jeho otce (toho bravurně ztvárnila herecká legenda filmů Ingmara Bergmana Max von Sydow). Schnabel právě pomocí postav, které jsou pro Jeana-Do v životě nejbližší, chtěl ukázat na problém přijímání člověka s tělesným handicapem. Ale povedlo se mu to jen minimálně. Místo aby zkoumal podstatu a psychologii postav, často se spokojuje jen s jejich povrchními citovými projevy (pláč, sentimentální věty v telefonu, mnohdy až kýčovitý lidský soucit). Tyto nedostatky ve vyprávění se Schnabel snaží divákovi vykompenzovat již zmíněnou citlivě zakomponovanou hudbou a odbočkami v podobě flashbacků.

Na konci filmu je zmíněno nezbytné srovnání s faktickým lidským osudem Jean-Dominiquea Baubyho. Což ostatně diváka jen utvrdí v tom, jak silný musel Jaen-Do být, když napsal pomocí mrkání jednoho oka celou knihu, jejíž podobu diktoval smluvenou oční abecedou své krásné zapisovatelce. Ke škodě celého filmu se Schnabel nerozhodl jít do hlubších a neprobádaných vod, které by knižní předloha mohla skýtat. Zůstal tak u osvědčených filmových receptů, které na diváky působí a fungují (láska, nevěra, soucit, ironický humor). Obrazové vidění filmu, byť bravurně nasnímané, všechno nezachrání. Možná měl Schnabel zůstat opět u vyprávění příběhu nějakého umělce a biografie módních celebrit přenechat někomu jinému. Co na filmu naopak musíme ocenit, je jeho výtvarná stránka a skvělá filmová montáž. Obrazy zdánlivě spolu nesouvisející jsou pomocí montážních postupů povýšené na jednolitý obrazový celek, který příběhu dává jasné mantinely a ozvláštňuje ho. Na závěr nás může napadnout srovnání s filmem Alejandra Amenábara Hlas moře, ve kterém byla hlavní postava filmu (ztvárněná Javierem Bardemem) také tělesně nepohyblivá a upoutána na lůžko. Oba filmy si nesou společné nešvary v podobě částečné patetičnosti a až přílišné doslovnosti. Ale i přes zmíněné výtky je film Skafandr a motýl tím zajímavějším, co se v naší filmové distribuci objevuje. Doufejme, že Artcam zakoupí i Schnabelův dokumentární film Lou Reed´s Berlin, který bude mít světovou premiéru na jaře tohoto roku.



Film Skafandr a motýl má premiéru 14. února 2008. Distribuuje Artcam.



Daniel Szabó


Oficiální stránky filmu

Seznam recenzí