Třináctka Jiřího Schmitzera

Herec a písničkář Jiří Schmitzer absolovoval DAMU v roce 1974. Hrál ve slavných filmech Marečku, podejte mi pero!, tady dokonce syna svého vlastního otce Jiřího Sováka, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Černí baroni, Báječná léta pod psa, Kytice, Kráska v nesnázích a řadě dalších. V roce 1997 získal jako „nejlepší herec v hlavní roli“ ve filmu Bumerang Českého lva. Kromě vlastních písniček píše i scénickou hudbu k divadelním představením. Zazpíval si na albu Bratří Ebenů Já a tom dělám. 1/ Proč jste se rozhodl zvěčnit záznam koncertu v Balbínově poetické hospůdce? Je to nápad Zdeňka Vřešťála, kterej tento impulz vysílal už řadu let. Nějak to teď vyšlo. Jak se říká, tyhle věci jsou v rukou Božích, a dějou se kolikrát i nezávisle na vůli. Člověk třeba i nechce a udělá to, anebo chce, a neudělá to. Tady bych si netroufl říct nic jinýho, než prostě Zdeněk Vřešťál udělal první krok a ten druhej jsem musel udělat já. 2/ Existuje nějaká paralela mezi koncertem a divadelním představením? Zrovna v případě tohohle cédéčka bych to viděl jako hodně podobný. Protože třeba v Ypsilonce, což není taková jakoby klasická divadelní scéna, tak tam jsou vždycky písničky. Je jich tam hromada. Jako autoři se zúčastňují řadu let všichni členové souboru. V tomhle případě bych to viděl skoro půl na půl jako určitý druh divadelního představení, který nemá úplně pevnej text s písněma, který zpravidla a to většinou pevný text mají. 3/ Schmitzer písničkář a Schmitzer herec jeden bez druhého nemůžou být!? Obojí je výraz a já se nepovažuju za zpěváka a mám i problémy považovat se za typickýho herce. Jestliže nějaký ty písničky jsou provedený určitým způsobem, tak je to patrně díky tomu, že mám schopnost dát zpěvu určitý výraz, i když třeba zpívám falešně. No a naopak, když jsem zase na jevišt, tak mám sluch. Pakliže mi někdo něco povídá, tak slyším, co mi říká. To znamená, že vnímám nejen slova ale dejme tomu i obsah a náladu. Můžu v odpovědi patřičně reagovat. 4/ Potřebujete bezprostřední kontakt s publikem?... Hledáte někoho v hledišti, komu hrajete, komu zpíváte?... Vnímáte náladu obecenstva? Dá se říct, že jsem rád, když tam nějaká ta zpětná vazba existuje. Na druhou stranu jsem profesionál. Někdy se může stát, že se publikum splete a lidi přijdou a zjístí, že to není to, na co si mysleli, že jdou. V tom případě jako profík, jsem povinen odevzdat výkon ve stejný kvalitě, i když vidím, že je to až zas tak moc nezajímá. 5/ Jakou váhu nebo smysl přikládáte cenám?... Třeba Českému lvovi, máte ho ve sbírce! Je to dobrá věc. Každou cenu vždycky hodnotím podle toho, kdo ji dostal přede mnou. A když je to někdo, koho si osobně velmi vážím, tak si říkám, jó, oni tu cenu dávají lidem, který jsou kvalitní a pak, když ji dostanu, tak mě to nesmírně potěší! 6/ Kromě svých autorských alb jste napsal i scénickou hudbu pro inscenace v Narodním Divadle, v Realistickém divadle , dále pro Činoherní studio v Ústí nad Labem a dokonce i k pár filmům... Neskládáte právě nějakou novou scénickou hudbu? Teď momentálně ne, protože to je vždycky nějakej úlet nějakýho režiséra. Já jsem skutečně hudební amatér. Notovej záznam, křížky, béčka a takovýhle věci... v tom se strašně obtížně orientuju. Já vlastně ty pravidla nejsem schopen dodržet, protože o nich nevím. No a z toho vznikne potom nějaká muzika, a když to někdo chce použít, tak se pak stanu autorem scénické hudby. 7/ Máte vždycky jasnou představu o tom, co budete na jevišti hrát? To ne!!!... Takovou rámcovou představu trochu jo... Ale , že bych jasně věděl, teď půjde to, teď to, teď támhleto, pak bude pauza, potom udělám tamto... To nééé!!! 8/ Scénická hudba je poměrně náročná oblast hudební tvorby. Asi se vám při práci na ní hodí, že jste herec! Je to dobrá zkušenost a s tím já vůbec nemám problémy. Nejsem žádnej šansonovej „tenhleten“, haha... 9/ Pořád skákáte padákem? Kdy zažíváte větší nával adrenalinu?... Na pódiu anebo při seskoku padákem?.... Ví se o vás, že jste to jednou i propojil – po seskoku šup na pódium! To jak kdy! Abych to srovnal, když třeba najaře začínám, protože přes zimu se mi přece jen nechce lézt do mrazu a přes zimu neskáču, tak pak ty první výsadky jsou hodně nervózní, než se člověk votřepe. Na druhou stranu, když potom mám něco naskákáno, tak velikej respekt k tý věci mám furt. Nicméně zdaleka to není takový, jako když mě čeká premiéra v divadle. 10/ Jak to dopadlo s vydraženými tréninkovými kalhotami ze Star Dance? Kolik vynesly nadaci Člověk v tísni? Ono to skončilo na 200 000 korun. Začalo to tak, že za mnou přišel jeden divák a nabídl stovku. Marek Eben zareagoval vtipem, že tedy udělá dražbu. Původně to byl žert a takhle to dopadlo. 11/ Kdy jste přišel na to, že chcete hrát nejen divadlo ale i na kytaru? Mě divadlo vůbec nezajímalo. Věnoval jsem se bigbítu, jsem původně basovej kytarista. Normálně jsme hrávali Lucernu, Fclub, zájezdy... Tenkrát, když jsem byl mladej, nebyly žádný diskotéky, protože nebyly desky, a ty desky, který byly, na ty se netančilo. Tak jsme tehdy třeba z TOP 20 rádia Luxemburg nahrávali písničky a učili se je hrát. Jezdil jsem s kapelou po městech... Takovejch skupin tehdy byla celá řada! Jsem spíš amatérskej muzikant, kterej šel dělat vysokou školu /DAMU/, aby unikl před vojnou. Maturoval jsem na elektroprůmyslovce. 12/ Alkohol víc inspiruje nebo diktuje? To je, jak pro koho. Hranice se velmi těžko určuje. Většinou, kdo ji překročí, o tom neví. Zjistí to teprve, když už ji překročil a je pozdě. Jasnej signál je, když alkohol začne vadit člověku v práci a v rodině... Když ztráty jsou vyšší než zisk...Tak tam už je zle. 13/ Využil jste při live nahrávce koncertu zkušeností, jak si pohrát s publikem?Umíte to s ním „válet“? Válet, válet... Ne vžydcky,... ale někdy to zkusim. Třeba vylezu na jeviště a řeknu, teď od této chvíle jsem vám dvě hodiny k dispozici. Budete-li mít nějaký přání, pokusím se vám ho splnit. Budu hrát to, co vy budete chít. Musí to bejt vode mě, protože, abych hrál nějakýho Smetanu, tak na to se necejtím. No a povídat můžu taky, můžu vám i říct, co si vo něčem myslím. Můžete si to u mě objednat! Když nebudete chtít, nevadí, uslyšíte to, co vám nabídnu já.