Film Utajený začíná scénou obyčejné malé uličky v jednom obyčejném francouzském městě. Záběr je nehybný a zamyšlený. Prostor je jakoby přecpán zdmi, balkony, auty a dalšími objekty. Po chvilce zjišťujeme, že to, na co se díváme, je videokazeta. Zanechal ji neznámý člověk přede dveřmi rodiny Laurentů, jejíchž dveře jsou uprostřed záběru na kazetě. Jedná se o téměř dvě hodiny záznamu sledování ulice. Nic neobvyklého se na něm neděje. Víme jen jediné. Někdo musel mít důvod záznam pořídit. Rodinu toto neznámo samozřejmě znepokojuje. Nemají žádné dávno zapomenuté tajemství, které by chtěli utajit. Přesto kazeta existuje a narušuje jejich spokojený život.
George Laurent (
Daniel Auteuil - Válka policajtů) uvádí literární talk show v televizi. Jeho žena Anne (
Juliette Binoche - Čokoláda) pracuje ve vydavatelství. Mají dvanáctiletého syna Pierrota (
Lester Makedonsky) na hranici puberty. Georges si zpočátku myslí, že nahrávka je dětinský vtip některého z Pierrotových spolužáků. Přichází ovšem další, podobná a ještě děsivější. Přináší kresbu chlapce s tváří pokrytou krví. Třetí nahrávka na sebe nenechává dlouho čekat. To už nikoho nevěří, že jde jen o žert. Kazeta obsahuje místo, kde George vyrůstal. Kdo nahrávky pořizuje? Jaký vzkaz tím chce sdělit? Mají se Laurentovi spojit s policií?
Policejní vyšetřování nepřináší chtěný výsledek. Nedostatek důkazů a nejednoznačnost sdělení vylučuje jakoukoliv akci. George proto začíná pátrat sám. Jeho kroky vedou hluboko do vlastní minulosti. Udělal něco, co se stát nemělo. Nyní se to vrací zpět na světlo. Jako hozený bumerang připravený udeřit nepřipraveného. Tvrdě.
Snímek Utajený rakouského režiséra
Michaela Hanekeho je film o lidech, kteří odmítají přijímat odpovědnost za své hříchy minulosti. Když Geogres pátrá po původci nahrávek, znovu otevírá staré rány. Odkrývá tak minulost, na kterou už příliš ochotně zapomněl. Jde o filmařsky velmi vděčné téma. Přináší otázky a rozjímání nad vlastním životem a činy ve své minulosti.
Autor důkladně sleduje psychologii postav při pitvání každé nové nahrávky. Cítíme přítomnost napětí a tíživou nejistotu. Stejně jako to podstupují i Laurentovi. Zajímavým prvkem je jakási forma voyeurství. Pozorujeme lidi, kteří neví o tom, že jsou sami sledováni. Autenticita je zvyšována minimalstickým střihem a využíváním scén, ve kterých kamera nutně nemusí sledovat ústřední prvky daného okamžiku. Připadáme si jako narušitelé. Tato prazvláštní reality show je na první pohled jen laciným vytěžováním v současné době tak populární formy. Ten druhý však odhalí, že jde naštěstí o poměrně vkusné podání, které neurazí.
Od filmu nečekejte žádné akční scény a až na jednu výjimku ani překvapivé zlomové situace. Dostaví se spíše středně velká porce nelogičností a rozpaků. Navíc je pro film předpokladem i netriviální dávka trpělivosti. Rozvleklé tempo dá zabrat. A ještě drobná rada na závěr. Když letmým pohledem na hodinky zjistíte, že se pomalu blíží konec filmu a vy očekáváte rozuzlení, zjistíte... ale ne, jděte se na to podívat sami.
Monika
