STORMBREAKER

19. říjen 2006, 0:00
„Nikdy nejsi dost mladý na to, abys zemřel“ varuje (kostrbatě přeložený) slogan Stormbreakera a připomíná mi, že se i přese svůj relativně mladý věk pomalu přesouvám do klubovny filmových pamětníků. Jinak bych si totiž nemohl zaasociovat a vybagrovat z paměti rychlodabovanou pirátskou nahrávku teenagerské „pseudobondovky“ z roku 1986 Never Too Young To Die (tuším, že tehdy to mělo překlad „Dost starý na smrt“). Náctiletý hrdina tam mstil svého otce-superagenta (George „James Bond“ Lazenby), který byl zákeřně zavražděn transvestitským superpadouchem (Gene „zmalovaný“ Simmons), a když už byl v ráži, vzal to z gruntu a zachránil svět před hrozící katastrofou. Výrazně mi utkvělo, jak mou dětskou mysl tehdy vzrušovalo dosud neviděné protnutí světa dospívajícího středoškoláka a brutálního akčního thrilleru. O dvacet let později. Náctiletý hrdina Stormbreakera, Alex Rider, mstí svého adoptivního otce-superagenta (Ewan „skoro James Bond“ McGregor), který byl zákeřně zavražděn extravagantním superpadouchem (Mickey „zmalovaný“ Rourke), a když už je v ráži, bere to z gruntu a zachrání Británii před hrozící katastrofou. Všechno to potom logicky implikuje protnutí světa dospívajícího středoškoláka a akčního thrilleru. Déja vu? Ne, to spíš další důkaz, že 80´s se vracejí! Zatímco 90. léta se i v rámci mainstreamu rochnila v apokalyptické náladě nadcházejícího přelomu tisíciletí, dnes, jak se zdá, je stav zábavy opět „normalizovaný“. Stormbreaker je sice co do podání akčních scén poučený spíše televizní machou poslední dekády (neustále se pohybující kamera snímá akci v detailech a polodetailech a hodně se stříhá) a směřuje - jak je momentálně v kurzu - k jakési „civilní stylizaci“, přesto tam pamětník může nasát onen závan bezstarostné (pop-)nabubřelosti příznačné pro léta 80. A v tom je také možné spatřit největší slabinu prvního dobrodružství „Agenta 0014“, jednoho z mnoha (původně románových) plagiátů Harryho Pottera, podepřeného protentokrát ještě „bondovkami“. Stormbreaker totiž neustále a poněkud neobratně balancuje na hraně infantilní radosti z fantaskního dobrodružství (alá Harry Potter či jakési pubescentnější Spy Kids) a až příliš dospělácké zlověstnosti světa organizovaného zločinu (násilím decentnější verze Jamese Bonda). Zkrátka není to ani zas taková bžunda, ani zas takový nářez, aby to v důsledku vyvolalo pocit prvotřídního spektáklu. To naštěstí nebrání užít si alespoň jednotlivosti. Ať už jde o soubojovou choreografii hongkongského specialisty Donnie Yena, prvotřídní ostrovní herce ve vedlejších rolích (počínaje groteskně stylizovaným herectvím Billa Nightyho a Missi Pyle a bondovským cameem Ewana McGregora konče) nebo pomrkávání na poučeného diváka nenápadnými citacemi. Nadto je možné přičíst Stormbreakerovi ještě jedno velké plus (ne, není to můj VELKÝ oblíbenec Mickey Rourke, který se, soudě podle jeho výkonu, při natáčení asi dost nudil), a to příjemnou hodinku a půl délky, díky níž se nebudete mít čas, i přes všechny nedostatky filmu, začít nudit. (Na rozdíl od jakéhokoliv Harry Pottera, který je sice pro fanoušky knih vždy asi o hodinu děje kratší, pro mě naopak o hodinu nudy delší;>) ) Vzhledem k tomu, že románová série (sebe sama adaptujícího) Anthony Horowitze o dobrodružstvích Alexe Ridera obsahuje do dnešních dnů již sedm svazků, můžeme se zřejmě i do budoucna těšit z/obávat jeho dalších piškuntálií. Snad ho zavedou k lepšímu scénáři a rozhodnějšímu režisérovi, který by mu napříště zjednal stylově konzistentní a vyhraněnější image. Ale teď už mě omluvte... jdu shánět Never Too Young To Die, abych se skrze něj mohl alespoň na chvíli navrátit do věku, kdy bych byl Stormbreakera jistě ocenil lépe. Jan Bušta Premiéra dospěje 19.10.