RYTÍŘI NEBES

18. říjen 2006, 0:00
Producent blockbusterů Den nezávislosti a Patriot (Dean Devlin) najal seriálového herce a příležitostného režiséra rodiných filmů (Tony Bill), aby na podkladu scénáristy Podrazu a Samotáře v Seattlu (David S. Ward) a s využitím patetických orchestrací skladatele Armageddonu (Trevor Rabin) zfilmoval válečné drama „podle skutečných událostí“. Předchozí věta ve vás probouzí pocit : a) zhnusení b) lhostejnosti c) nadšení Pokud nejste ve skupině c (a pozor : nikdy jste ani nepropadl-a hobbymu leteckého modelářství!), nemá smysl kazit si oči následujícími písmenky; zbylí mohou se smělostí hrdinů filmu Rytíři nebes (v originále Flyboys, čili něco jako „Létající hoši“) pokračovat dál ke stručnému popisu děje. Aby mohla Francie okupovaná zákopy německé armády vyhrát 1. světovou, musí se do toho vložit letka pěti mladých Američanů z tzv. Lafayettovy eskadry a... a to je asi tak všechno co potřebujete vědět. A aby to nebylo stručné až příliš, dodám, že pro kluky jsou tam letadýlka a střílení a pro holky milostný románek mezi sympatickým texaským kovbojem (James Franco) a křehkou francouzskou venkovankou (Jennifer Deckerová). Všechno v tomhle filmu jste už někde mohli vidět (a slyšet). Zápletka je poslepována z osvědčených prvků „bruckheimerovských hitů“ Top gun („tvrdý výcvik“ mladých krásných letců) a Pearl Harbour (mladí krásní letci zasazení do „historických reálií“) a většina herců vám bude připomínat někoho slavnějšího (namátkou : James Franco připomíná Jamese Deana, Martin Henderson Matthewa McConaugheyho a David Ellison Standu Grosse) - jenom Jean Reno coby velitel výcvikového tábora je originál. Co se historických reálií týče, jsou vesměs redukovány na informaci, jakou měl kdo vlaječku. Němci jsou uniformní, zlí a zákeřní a navíc mají stále větší zbraně (od dvouplošníků přes trojplošníky k bombardovacím vzducholodím), se kterými se musí naši hrdinové v levelové logice akčních videoher postupně vypořádávat. Američtí dobrovolníci jsou především hezcí hoši, a proto je zřejmě míjí i smrt (nemusíte se bát, umírají jenom ti ošklivější) a Francouzi jsou tu tak trochu do počtu (aby se neřeklo, když už se to v té Francii odehrává). I ta nejhloupější klišé však ve výsledku, díky tomu, že jsou podávána s okouzlující naivitou skautských historek, produkují příjemně starosvětskou atmosféru, která vás (přese všechny digitální efekty) přenese na dvě a čtvrt hodiny do časů, kdy podobný film ještě bylo možné brát vážně. To je první příjemné zjištění : nebýt oné přiznané naivity, umlátil by se zřejmě dnešní poučený divák v kině smíchy. Takhle se jen neškodolibě pousmívá a má možnost nechat se unést čistotou záměrně nezcizovaných emocí. Druhý a velmi příjemný důvod, ke shlédnutí Rytířů nebes (a tady apeluji na bývalé i jsoucí letecké modeláře) jsou skutečně strhující letecké souboje, kde je možné se přehledně orientovat i během nezapeklitější bitky v tom, co se právě odehrává a kdo s kým dueluje (narozdíl od takového Tmavomodrého světa). K jejich natočení bylo nadto použito nejmodernější digitální kamery Panavision´s Genesis (natáčely se na ni i trikové záběry filmu Superman se vrací), a tak třetím důvodem bude pro někoho i touha vidět, jak se opět o kousek posunul technologický standart speciálních efektů. Ale ať už váš důvod k návštěvě kina bude nakonec jakýkoliv, všem bez rozdílu (tedy těm ze skupiny c!) doporučuji během sledování odhodit všechny zábrany, které v nás neustále potlačují naše dětské já, a pořádně si zas jednou užít onen pocit infantilní radosti ze sledování něčeho tak totálně oddechového a nezáludného jako jsou právě Rytíři nebes. Jan Bušta Premiéra přilétá 19.10.