Jeden den. Jeden konkrétní den ze života. Co všechno se za takový den může změnit a co všechno můžeme ztratit? Pár slov. Jedna věta. A její následky? Někdy jsou nedozírné. Kolikrát jste si řekli: „Kdybych tak mohl začít ještě jednou“? Právě touto myšlenkou se zabýval
Julius Ševčík. Film Restart je jeho celovečerním absolventským filmem.
Julius Ševčík se netají tím, že chce rozbouřit stojatou hladinu dnešních českých filmů. I proto sází ve velké míře na neokoukané tváře v čele s
Lenkou Krobotovou. Jejího partnera Martina si zahrál
Filip Čapka. V dalších rolích se nám představí
Anna Polívková jako Marie a
Václav Jiráček (Krev zmizelého) jako bratr Martina, Robert.
Další zajímavostí snímku jsou okolnosti jeho vzniku. Finančně jej nepodporovala žádná významná produkce, která by autorům diktovala své podmínky. Nakolik se tato zdánlivá svoboda odrazila ve výsledném dojmu? Překvapivě pozitivně. Umožnila experimentovat a hledat nové nebo málo vídané postupy.
Hned na začátku filmu se ocitáme v tanečním klubu. Prostředí nám může lehce připomínat filmy z 90. let - Acid House, Human Traffic, či Trainspotting. Restart má však jinou a mnohem jednodušší myšlenku. Myšlenku, která se před námi rozvíjí v průběhu následujících 85 minut. Stopáž nás ještě několikrát utvrdí v názoru, že forma ve všech směrech převyšuje obsah filmu. Film by bylo možné dále zkrátit a přesto by nic zásadního neztratil. Děj je jaksi v pozadí a pro atmosféru filmu je jen málo důležitý.
Jediná věta. Ta navždy změnila život mladé Sylvie (Lenka Krobotová), hlavní představitelky filmu. Má před sebou několik hodin, aby všechno zvrátila. Vyráží proto do ulic, aby napravila svou chybu. Rozbíhá se před námi noc plná hledání, zoufalství, podezírání a smutku.
Kamera v rukou Finského kameramana
Kasimira Lehta působí velmi moderně. Je tím hlavním, co nás na visuální stránce filmu ihned zaujme. Lehto točí z ruky a provokuje lehkou roztřeseností. Dojem utvrzuje zrnitost filmu a barevný nádech, který reflektuje psychologický stav hlavní hrdinky. Novátorský přístup kamery jde až tak daleko, že stylizuje film do podoby reklamního šotu. Mnohokrát opakované klipovité střihy sice nedávají příliš prostoru ději a dialogům, ale přesto k filmu sedí až překvapivě dobře.
Děj filmu je ovšem to, co schází nejcitelněji. Autoři pravděpodobně příběh upozadili předvedené formě. Celek stojí na myšlence činu, který se neměl stát. Hlavní hrdinka provede něco následně nechtěného. Jakoby po vzoru Loly, která běží o život, uhání pražskými ulicemi všechno napravit. Zdá se, že už předem musíme vědět, co se stane. Nakonec se ale nestane vůbec nic.
Film charakterizuje všudypřítomná snaha o originalitu. Při podrobnějším pohledu však film nepřináší nic převratného a po skončení se člověk nemá čeho chytit. V paměti zůstávají jen obrazy. Faktem je, že se vybavuje alespoň vzpomínka na výbornou hudbu. Songy Mojmíra Papalesca a jeho Nihilistů, Escona Waldese a uprchlíků z Roe-Deer tvořící sestavu Khoiba jsou zajímavým oživením, které Restart zdobí. Hudební doprovod je příjemným náhledem do toho lepšího z domácí elektronické scény a společně s visuální stránkou je mu jen těžko něco vytýkat.
Restart je film mladých tvůrců pro mladé publikum. Patříte-li do této kategorie, jistě si v něm najdete to své. Ševčík nám rozhodně rázně ukázal, že existuje, a je nutné s ním počítat. No uvidíme. Budeme se těšit.
Film má premiéru 15.12.2005
Monika
