Prachy dělaj člověka

Prachy dělaj člověka aneb dobrý film se za ně natočit nedá Do kin vstoupil film, který lze hodnotit jen jako komerční zábavu a divák v něm nemůže hledat hlubší odkazy. Kriminální komedie s názvem Prachy dělaj člověka je typickým produktem mainstreamového filmu, který ovšem postrádá jakékoliv kvality. Režisér Jiří Chlumský se snažil natočit divácky přitažlivou kriminálku, kterou mu, ale bohužel nikdo neuvěří a z hlediska žánru postrádá film i to nezbytné minimum napětí. Scénář (podle pravdivých událostí) filmu napsal ostřílený „investigativní“ bard Radek John, který určitě uspořádá nespočet besed v různých školách a kulturních sálech. Ale k čemu budou sloužit, to nikdo neví. Před kameru se postavilo trio známých hereckých tváří (Ondřej Vetchý, Tomáš Hanák a Michal Suchánek). Celý nepodařený film produkovala firma Česká produkční, která má na „svědomí“ filmy jako Snowboarďáci a Experti a také vkus filmového diváka, který se tato produkční společnost snaží naprosto minimalizovat. Děj filmu je jednoduchý a zápletka plytká. Tři veksláčci v podání zmíněného hereckého tria Hanák, Vetchý, Suchánek se ještě v dobách komunistického establishmentu pokusí vydělat peníze. Kubánským pracovníkům v automobilce Škoda odeberou v policejním převlečení jejich vydělané peníze a odvezou je do letadla, které je má údajně přepravit na jejich rodný ostrov „svobody“. Celou akcí zdůvodní komunistickým dělníkům historkou o tomu, že jejich lid je potřebuje na Kubě k ochraně totalitních „hodnot“. S penězi se snaží emigrovat do Rakouska, ale říční policie je zadrží. Michal (Michal Suchánek) pokus o emigraci vzdá ještě v Bratislavě, Ondřej (Ondřej Vetchý) je policií zadržen a Tomáš (Tomáš Hanák) zmizí po skoku do řeky v Dunaji. Po tomto intru se příběh přesouvá do Prahy na počátek třetího tisíciletí a režisér Chlumský se scénáristou Johnem nás nepřestávají ve špatném slova smyslu „fascinovat“ svým necitlivým ztvárněním a vykreslením filmu. Vyprávění začne nabírat obrátky. Tomáš se po rádoby vtipné scénce vrátí z emigrace a vyhledá Ondřeje a Michala. Vypráví jim svou historii a mimochodem navrhne, že mohou vyloupit poštu, na které pracovala Michalova matka (snad jediný trochu kvalitní herecký výkon v podání Jany Synkové). To se jim nakonec podaří, ale uloupených 28 miliónů korun jim odnese velká voda při letních povodních. Aby toho na diváka nebylo málo, tak John se rozhodne postavám prodloužit pobyt na plátně a zinscenuje pro ně loupež za 150 miliónů korun, při které musí unést opancéřovaný automobil, který převáží peníze. Všichni tři opět vymyslí plán a Tomáš informuje svého francouzského věřitele o celé akci. Loupež století se opět povede, ale osud všech tří hlavních hrdinů se zase nějak zamotá. Michalova manželka v podání Renaty Vísnerové-Prokopové je těhotná a musí se vrátit do České republiky, kam ovšem nemohou tři výtečníci, které už zatím stíhá v jejich nepřítomnosti policie. Konec filmu je opět tak „hezky“ dojemný a leckomu mohou ukápnout i slzy. Je ovšem otázkou jestli je to dojemností příběhu nebo naprostým neumětelstvím tvůrců filmu. Co tedy k filmu dodat na závěr? I tak jasný žánr krimikomedie se dá natočit velmi hloupě a odpudivě. To přesně se povedlo dvojici Chlumský – John. Film nepřináší naprosto nic jak po stránce herecké (toporné ztvárnění postav) ani po stránce umělecké (jednouchá režijní koncepce, scénář, který neobstojí). Kamera je ve filmu použita efektně, ale nikoliv efektivně a celá vizuální stránka filmu vyznívá ploše a nudně. Divák jen útrpně přihlíží sledu epizod, které jsou dopředu jasné a postrádají napětí a humor. Vše je tak čitelně jednoduché a přízemní. Tento film mohl být klidně televizním filmem na nedělní večer pro diváky televize Prima. Tam by se určitě ujal a možná i hodil, ale pro náročnějšího diváka v kině je laťka jeho kvality velmi nízká. Daniel Szabó