Masajové - bojovníci deště

15. listopad 2005, 0:00
Kmen Masajů věří, že sucha, která postihují jejich vesnice, jsou kletbou Červeného boha. Jediná možnost, jak ho lze usmířit, je přinést mu oběť. A není to jednoduchá oběť. Bojovníci musí najít bájného lva jménem Vitchoua, zabít ho a přinést jeho hřívu. … a pouť napříč keňskou savanou může začít… Právě s touto myšlenkou se rozhodl pracovat režisér Pascal Plisson, který podstatnou část roku tráví ve východní Africe. Zde tvoří dokumentární filmy o životě zvířat. Pravděpodobně chtěl svůj film udělat něčím zajímavým, proto zvolil příběh mytologie bájného lva Vitchui, který je však pouhou fikcí. V Masajské tradici neexistuje žádná taková pověra. Byla-li tato volba správná si ukážeme za malou chvíli. Masajové žijí v keňské savaně. Horkem zvlněný vzduch, hliněné přístřešky, stáda dobytka, sucho. Příliš dlouhé období sucha pro přežití. Náčelník vybírá mladé muže do skupinky válečníků, kteří se mají vydat stopovat a zabít obávaného Vitchuu. Skupinu mladých bojovníků vede náčelníkův syn Lamotoon. Merono, syn pastevce, se chce zúčastnit taky, ale není mu to umožněno. Proto utíká z vesnice, aby se nakonec připojil k ostatním bojovníkům. Cesta je dlouhá a vyčerpávající. Bojovníci jsou zkoušeni hladem i žízní, horkem i chladem. Podstupují obtížnou zkoušku přátelství, odvahy a oddanosti. Čeká je tvrdý boj s nepřátelským kmenem. Z mladých kluků se postupně stávají muži. Po dlouhé době konečně nachází stopu Vitchui. S napětím se přibližují osudovému okamžiku, kdy dojde k souboji. Získá hřívu Vitchua Lamotoon? Klíčovou částí filmu je ztvárnění boje Masajů s Vitchuou. Tvůrci zobrazují mýtickou šelmu jako roztomilé realistické stvoření. To ovšem může být hodně vzdálená podoba vzhledem k fantazii diváka. Značně originálně je vyveden samotný zápas. Vidíme jen série barevných šmouh, jejichž význam zůstává nejasný. Neurčitý je rovněž výsledek, o kterém se můžeme pouze dohadovat. Vizualní pojítka víceméně chybí. Další scény jsou zobrazeny opět realisticky, takže požadovanou informaci nakonec přece získáme. Režisér Pascal Plisson obsadil do svých rolí pouze opravdové příslušníky kmene Masajů. Absence skutečných herců jen podtrhuje kouzlo africké scenérie. V žádné části filmu se neobjeví rušivý element v podobě nám známého jazyka, či jiného spojení s euro-americkou civilizací. V první části filmu nás režisér seznamuje s dějovou linií. Potom, co bojovníci opustí vesnici, začne film stagnovat, aby v poslední půlhodině nasadil rychlé a akční tempo. Před filmem jsem se těšila, že se mi dostane i výraznějšího hudebního zážitku. Očekávala jsem něco z pravé africké domorodé hudby. Bohužel se této možnosti, k mé lítosti, autor nechopil. Film tak dokresluje pouze klasický komerční doprovod. Nemůže být sporu o tom, ze film díky své žluto-hnědé barevnosti přímo vyzařuje teplo do řad diváků. Po odchodu z kina však kromě několika hezkých obrázků krajiny, které po chvilce vyprchají, nezůstane v divákovi vůbec nic. Klasické pojetí dokumentu by tomuto filmu rozhodně neuškodilo, právě naopak. Film má premiéru 10.11.2005 Monika