HAPPY FEET

Přiznej si, vážený čtenáři, kdy jsi naposled koupil nějakému tučňákovi něco k snědku? Podívej se si do očí a řekni, kdy jsi naposledy podepsal nějakou petici pro omezení arktického rybolovu? Pomyslels na to vůbec někdy? Hmm?!... Happy Feet (víceméně "šťastná tlapka") je pro mě osobně jedním z nejpříjemnějších kinematografických překvapení tohoto roku a nadto radostný návrat jednoho (samozřejmě neprávem) skorozapomenutého režiséra. Happy Feet je totiž na platformě žánrově (příjemně) měňavkovitého 3-D animáku pro děti rozehraný archetypální příběh s mytologickými atributy a kdo jiný než konstruktér tak komplexního mýtu budoucnosti, jakým je trilogie Šílený Max, by měl být jeho ideálním režisérem(?). Kdo jiný než Novozélanďan George Miller, adaptátor postmoderní "faustiády" v lehkém hávu sexuální komedie (Čarodějky z Eastwicku), kdo jiný než ten, kdo dokázal poslat Babea : Galantní prasátko v jeho sequelu do noirově apokalyptického New Yorku? Pokud jsi se, vážený (nyní již potenciální) čtenáři, zalekl všech těch řeckých slov a řečnických otázek, věz, že spotřebitelsky je Happy Feet určen především dětem, a to od věku, kdy jsou schopné prosedět hodinku a půl v kině. A této destinaci samozřejmě odpovídá (zdánlivě primitivní) příběh: Tučňáček Mumble (v originále Elijah Wood - Pán Prstenů) se zřejmě vlivem nehody, která se mu stala ještě ve vajíčku, vylíhl trošičku narušený. Zatímco ostatní tučňáci a tučňáčata - jakož i jeho mamka (v originále Nicole Kidman - Moulin Rouge) a taťka (v originále Hugh Jackman - Kate a Leopold) - jsou mistry zpěvu, Mumble výborně stepuje. A pozor: NEUMÍ UZPÍVAT ANI PÍP!!! No jo, jenže námluvy tučňáka královského probíhají pomocí zpěvu a Mumble-puberťák se zaláskoval do tučňačky se slavíkem v hrdle, Glorie (v originále Brittany Murphy - 8 míle). Obligátní "pixarovka" by teď kladla (nezáludné) otázku typu: Může se dobrý stepař naučit i dobře zpívat? Případně: Vyrovná se frustrovaný tučňák se svou jinakostí? Ne tak Millerův Happy Feet. Tady jde totiž o problém přesahující jedince, tady jde o přežití druhu! "Legenda o Mumblovi" tak v určitém ohledu překonává dosavadní špičky trojrozměrné animace, jako jsou filmy Johna Lassetera (mj. Toy Story-Příběh hraček, Auta) či Birdovy Úžasňákovi. A to ne(jen) počtem peříček v tučňáčím "kožíšku" a "realismem" ptačího pohybu a světa, ale skutečnou nadčasovostí a nebanálností (a interpretační nejednoznačností) poselství velmi silného příběhu. Tedy, vážený (nyní již potenciální) diváku, máš šanci se nejen "královsky" pobavit, ale i, pokud budeš chtít, přemýšlet nad množstvím podnětů, které Ti - při všech těch písničkách, hláškách a honičkách - film nabízí. Radostí je už neobvyklá žánrová (příp. stylová) struktura, neboť Happy Feet, přestože (zvláště zpočátku) jde zdánlivě o klasickou "disneyovskou stavbu" typu "rodinný film s outsiderským hrdinou, občasnými muzikálovými vstupy a vedlejšími komickými figurkami", hraje (zcela vědomě) hru se svým zařazením do jakékoli škatulky. Velkolepá muzikálová show ve stylu Moulin Rouge potkává teenagerskou komedii, dokument ze života tučňáků a "zvířecí fantasy" à la Daleká cesta za domovem a vůbec to neruší, jenom neustále překvapuje / fascinuje. A to je tu ještě George Miller, onen postmoderní "mýtotvůrce", který jako by do svého teprve osmého (a to mu táhne na 62 let) celovečerního filmu vpracoval celou svou předchozí filmařskou zkušenost: z trilogie o Šíleném Maxovi je tam mytologická rovina příběhu, z Čarodějek z Eastwicku žánrová rozvernost, z Lorenzova oleje drama rodiny s "nemocným dítětem" a Babe: Galantní prasátko propůjčilo nejen nápad se zvířecím hrdinou, ale i možnost konfrontace tohoto hrdiny s problémy "skutečného (neidylického) světa". Dovolím si (možná polemicky) tvrdit, že Happy Feet je díky Millerově režii doposud "nejvyzráleji" natočeným 3-D filmem vůbec (resp. minimálně srovnatelně skvěle jako dnes již zapomenutá Final Fantasy: Esence života). Jinými slovy, vážený diváku, film začíná a Ty sedíš v kině! Dobře se bav!!! (A až vstaneš ze sedačky, kup, prosím Tě, rybu prvnímu tučňákovi, kterého potkáš... třeba Ti i zastepuje;>) Jan Bušta Premiéra zaťuká 7.12.