Memorandum o spolupráci bylo podepsáno po několikaměsíčním vyjednávání mezi ZOO Zlín a představiteli státu Bauchi. Významným impulsem pro přípravu vzájemné spolupráce byla také letošní návštěva ředitele Horského v Nigérii, který za doprovodu a velkého přispění českého velvyslance v Nigérii pana Pavla Mikeše osobně navštívil zmiňovanou rezervaci a setkal se i se zástupci státu Bauchi.
Yankari Game Reserve v severovýchodní Nigérii byla založena v roce 1956 jako lovecká rezervace. V roce 1991 byla povýšena na národní park a spravována National Parks Service až do roku 2006. Poté přešla do správy státu Bauchi. Na území parku se rozkládá také turistický kemp. Yankari zaujímá plochu 2 300 km2 a je poslední oázou slonů v Nigérii. Jejich počet se odhaduje na 350 jedinců. Neméně ohrožená je i místní skupina lvů. Lvi v Nigérii přežívají pouze ve dvou lokalitách, v Kainji Lake National Park a v Yankari. Populace lvů klesá především díky nelegálnímu lovu a vyčerpání přirozených zdrojů potravy (kopytníků). Z toho důvodu začínají lvi lovit domácí zvířata a narůstá tak konflikt mezi lvy a domorodým obyvatelstvem. Ten vyúsťuje například v předkládání otrávených návnad lvům.
V oblasti operuje tým zoologů a veterinářů z North Carolina Zoo v USA, kteří se zaměřili na záchranu a výzkum slonů. Nasazují slonům satelitní obojky a sledují tak jejich pohyb v rezervaci i mimo ni.
Nejpalčivějším problémem rezervace je však ochrana proti pytlákům. V oblasti chybí zkušení a dobře placení ochránci parku (rangeři), kteří by neustále projížděli park a odolávali náporu pytláků. Pokud zaměstnanci parku nedostanou patřičné vybavení od dalekohledů až po malé stanice vybudované v parku, vyjde snaha ochranářů na prázdno.
Právě ochrana parku proti pytlákům je tou oblastí, na kterou se ZOO Zlín rozhodla zaměřit. Bude finančně podporovat rangery, nakoupí jim potřebné vybavení, případně nechá postavit malé stanice na okrajích parku. Celý park potřebuje navíc zdokonalit infrastrukturu, opravit mosty a silnice, aby se ochránci parku dostali i do neobydlených částí, ve kterých pytláci nejčastěji útočí. Zde by se otevírala možnost pro místní firmy, které by se mohli podílet na obnově parku. Nezanedbatelná je také podpora místního obyvatelstva. Pokud budou místní lidé závislí pouze na chovu dobytka a pytláctví, nikdy se nepokročí dál v ochraně přírody. Proto je třeba nabídnout jim náhradní zdroje obživy, jako jsou například včelí farmy (ty už se pomalu v oblasti rozvíjí) nebo ekoturismus.
