Narodila se na Slovensku v obci Žarnovická Huta. V mládí se zajímala o chemii a tento obor také začala studovat na Vysoké škole chemicko-technologické. Studium však nemohla dokončit, protože nacisté za protektorátu zavřeli všechny české vysoké školy. Začala tedy studovat herectví na Pražské konzervatoři, ale ani tato studia nedokončila: byla zatčena nacisty za aktivní účast v protinacistickém odboji a dva roky vězněna v Terezíně a později v Drážďanech a v Lipsku.
Po druhé světové válce vstoupila do hereckého angažmá v jihlavském Horáckém divadle, kde se seznámila se svým pozdějším manželem, hercem Janem Skopečkem. Společně odešli v roce 1948 do Prahy, do tehdejšího Městského oblastního divadla na Žižkově, jehož byli zákládajícími členy a které se později přeměnilo v Divadlo S. K. Neumanna, nyní Divadlo pod Palmovkou. Tomuto divadlu zůstala Věra Tichánková věrná již po celý svůj herecký život. Její doménou byly zejména komické role, ve kterých dovedla se vzácným citem a pochopením vystihnout podstatu svých lidových postav, zazářila však také v úlohách vážnějšího repertoáru. V libeňském divadle ztvárnila řadu postav, z nichž mnohé se nesmazatelně zapsaly do pamětí diváků. Jmenujme např. Dojku v Klicperově Ženském boji, Nanynku v Šamberkově Palackého třídě 27, Markétu a Mamselle Margarethu v Tylově Fidlovačce, Káču v Drdových Hrátkách s čertem, Kláskovou v Jiráskově Lucerně, Terezku ve Stroupežnického Našich furiantech, Pannu Čipernou v Shakespearových Veselých windsorských paničkách, Orsettu v Goldoniho Poprasku na laguně, Katrin v Brechtově Matce Kuráži, Jenovefu v Klicperově Hadriánovi z Římsů, Beatrici v Millerově Pohledu z mostu, Biancu v Shakespearově Othellovi, Poncii v Lorcově Domu doni Bernardy, Martu v Albeeho Kdopak by se Kafky bál?, Molly v Brechtově Žebrácké opeře, Dolores v Lorcově Pláňce, Alžbětu v Schillerově Marii Stuartovně, Mešjanovku v Preissové Evě krajčířce, Strunovou v Hrubínově Křišťálové noci, Mary Ellisovou v Hellmanové Podzimní zahradě či Matku v Ibragimbekově Domě na písku. Vedle svého divadelního působení hrála Věra Tichánková také v řadě filmů (za všechny jmenujme alespoň snímky Touha, Vyšší princip, Procesí k panence, Hledá se táta!, Smrt si říká Engelchen, Zlatá reneta, Dým bramborové natě, Ať žijí duchové! či Anděl s ďáblem v těle), televizních inscenací i seriálů (např. Eliška a její rod, Hříšní lidé města pražského, Pan Tau, Byli jednou dva písaři, Chalupáři, Muž na radnici, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města, Chlapci a chlapi, Četnické humoresky, Hospoda, Kriminálka Anděl, Expozitura). V roce 2002 byla Věře Tichánkové udělena Cena Thálie za celoživotní herecké mistrovství.
Čest její památce!
Divadlo pod Palmovkou, Zenklova 34, Praha 8 – Libeň, 180 36
