V loňském roce uzavřel na podzim poslední knihou čtyřdílnou historickou fresku o Přemyslovcích, letos mu začne vycházet zbrusu nová.
Vícedílná sága z pera Vlastimila Vondrušky, jejíž první díl vyjde 19. září s názvem Husitská epopej I., bude vyprávět o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rozvětvené rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví neúprosný osud proti sobě.
První díl se odehrává v letech 1400 až 1415. V té době se rodina Prokopů rozdělí, část se usazuje v Praze, zbytek zůstává v rodných jižních Čechách. Kniha popisuje život na dvoře krále Václava, prostředí pražské univerzity, mládí Jana Žižky, bitvu u Grunwaldu a také počátky reformačního hnutí a upálení Mistra Jana Husa.
Vlastimil Vondruška k celému projektu dodává: „Jako každý spisovatel chci psát příběhy, které jsou zajímavé, mají vnitřní napětí a současně mi umožňují přenést čtenáře do atraktivního prostředí. To všechno český středověk splňuje a důkazem toho je ostatně i má Přemyslovská epopej. Jenže existují i náměty, které umožňují ještě něco navíc – hledání odpovědí na ožehavá témata. Proto jsem se už před několika lety rozhodl, že se jednou pokusím literárně zpracovat husitskou dobu. Nejen proto, že to je tak trochu neuralgický bod našeho vnímání vlastní historie, ale také proto, že tahle doba nabízí řadu znepokojivých souvislostí s dneškem. Především musím opravit obecně rozšířený omyl, že husitství ke svým cílům využívali jen komunisté. Husitství jako historická událost je ideologický otloukánek, protože ho zneužíval kdekdo. Baroko si ho vzalo jako odstrašující příklad, aby zdůraznilo ideály katolictví. Národní obrození ho mělo za klín českého boje proti německé rozpínavosti. Za Masaryka se husitství stalo frází všech tehdejších politických tlučhubů, kteří jeho prostřednictvím neustále připomínali odvahu českého národa, až se sami vzdali Hitlerovi. A pro komunisty byli husité prvními bojovníky za práva chudých a dokonce středověkými ateisty. Tak to dopadá, když se historie zmocní politika a ideologové. Takže je na čase tenhle nános alespoň trochu setřít. Husitství totiž bylo opravdu významnou, i když v mnoha ohledech rozporuplnou epochou.“
Celý knižní projekt o husitech je časově velmi náročný, Vlastimil Vondruška prozrazuje, jak odpočívá: „Jsem autor odpovědný a snažím se plnit dohodnuté termíny, ale s Husitskou epopejí jsem si ukrojil veliké sousto. Je to práce mnohem těžší, než jsem si myslel. Nicméně i tak si rád vezmu do ruky knížku a čtu. Většinou se vracím k starším a osvědčeným titulům, musím se přiznat, že se v soudobé moderní tvorbě občas nějak ztrácím, protože pořád jen zakopávám o nějaké deviace, násilí, nenormálnosti a defétismus. To není nic, co by se mi líbilo. Mým vzorem jsou spíše příběhy naděje, jako třeba Hemingwayův Stařec a moře. A nedávno si opravdu s chutí znovu přečetl Šolochovův Tichý Don.“
