Jeho život je napínavým příběhem s mnoha dějinnými zvraty. Při nich Olbram Zoubek prokázal nejen svou uměleckou všestrannost, ale i pokoru a osobní statečnost. Vystudoval VŠUP, ale v politicky složitých 50. letech se věnoval restaurování – specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1952 se oženil se sochařkou Evou Kmentovou, s níž uzavřel dlouholeté manželství i šťastné a pevné umělecké spojenectví. Z jejich svazku se narodili dcera Polana a syn Jasan, který je rovněž sochařem.
V roce 1969 sejmul Olbram Zoubek posmrtnou masku Jana Palacha. Navzdory mnoha oceněním za své dílo pak nesměl dlouhá léta svobodně tvořit. Po 17 sezon vedl restaurátorské práce při obnově fasád renesančního zámku v Litomyšli. V roce 1988 podepsal Několik vět, v listopadu 1989 se aktivně zapojil do obnovy výtvarných organizací a naplno se začal věnovat vlastní umělecké tvorbě.
Je držitelem vysokých vyznamenání – Medaile za zásluhy I. stupně, Národní ceny ČR, medaile Masarykovy univerzity v Brně, ceny Města Litomyšle, stříbrné medaile Hlavního města Prahy a dalších.
Po smrti své první ženy se v roce 1981 oženil s Marií Edlmanovou, s níž má dceru Evu. Manželé Zoubkovi žijí nyní střídavě v Praze a v Litomyšli, kde bylo Olbramu Zoubkovi uděleno čestné občanství. Ve sklepeních litomyšlského zámku je stálá expozice jeho děl, které tomuto městu věnoval. Sochařovo dílo je zastoupeno v Národní galerii v Praze, v řadě dalších českých galerií a rovněž v mnoha soukromých sbírkách v Čechách, Evropě a USA.
K jeho nejznámějším dílům patří socha na pietním místě Milady Horákové v Praze, náhrobek Jana Palacha, náhrobek Jana Zajíce, tři sochy na Slavíně, sochařská výzdoba hrobky rodiny Havlovy na pražských Olšanech a Pomník obětem komunismu v Praze na Petříně.
Zdroj: http://www.olbramzoubek.cz/cs/press.html
