Poněkud mlží, jak to ostatně dělal odedávna. Je to i o lecčem jiném. Například o době a o nás.
Sobota prošel řádkou tuzemských novin a časopisů (a zřejmě i řádkou nejen tuzemských „masážních salonů", což je podobný eufemismus jako „noviny"), kde vyjadřoval – jak taky jinak – převážně názory a zájmy vydavatelů, než/až se rozhodl vyjádřit se konečně (na prahu padesátky) po svém a o svém. Vyšel mu z toho dvousetpadesátistránkový román Posedlíci, jehož název ovšem (podle křestního vyjádření autora) u nakladatele (Brána) neprošel a byl zkrácen do nesměšné podoby Posedlí. Už tahle drobnost dobře vystihuje jak vydavatelsko-čtenářskou současnost (přesvědčení, asi oprávněné, že kupkyně beletrie, jež dominují nad kupci, přitáhne spíše vážně se tvářící vášeň a není radno znejisťovat je nadhledem, natož ironií), tak záměr a přístup novorozeného romanopisce.
Svůj postoj k líčeným příběhům, postavám, událostem a situacím Sobota ostatně dává najevo zcela zřetelně (alespoň pro českého čtenáře) první větou knížky. „Tak nám zabili Johanku," říká protagonista příběhu, architekt Valentýn Pánek, „pozorující partnerku, jak v křeči vykašlává zbytky svého orgasmu". I citovaná druhá část úvodního souvětí je příznačná – předznamenává (podobně jako titul) a vystihuje dění a činění, jemuž autor ve své prvotině věnuje (v mnoha podobách a polohách) největší prostor a jímž se snaží strhnout čtenářky, případně čtenáře.
Robert Sobota se představuje jako zručný vyprávěč a kombinátor; na své prostopášné jeviště uvádí až nepřehlednou plejádu postav a postaviček a loutkářsky proplétá jejich osudy (a údy), až nakonec, za přispění čarovného lektvaru, dovede všechny a všechno k masovému vyvrcholení, které by mohlo znamenat katarzi – pokud se čtenářky, resp. čtenáři dokážou vymanit ze sugestivního popisu obludného řízeného chaosu a budou ochotny(-i) zamýšlet se, co tím vším chtěl autor říci.
Posedlí(ci) jsou typický postmoderní román, v němž je vše možno a dovoleno a proti němuž je biblická Sodoma-Gomora řídkým odvarem. Na rozdíl od knihy knih se však už na první pohled netváří vážně – všechen ten panoptikální mumraj má tóny boschovské, felliniovské, haškovské i troškovské nadsázky. Příkladem budiž finální „deus-in-machinovské" zjevení zhrzeného nepříčetného bigotního Amerikána, samozřejmě vybaveného střelnou zbraní, a smrtonosný orgasmus, který pokaňká perverzní maloměstskou idylu krví (ne)čekané obětiny. (Není to Johanka.)
Robertu Sobotovi se zřejmě zdají divoké sny, ale on je přitom i racionální skeptik a ironik.
Robert Sobota se nezdá. Počíná si v literatuře podobně jako na jevišti jeho otec, zaškatulkovaný, respektive škatulkující sám sebe do polohy potroublého nekňuby, i když je ve své podstatě někým dost jiným, hlubším. Podobně jako i Švejk, k němuž odkazuje zmíněnou úvodní větou románu.
Robert Sobota: Posedlí (Román pro muže a ženy. Nikoliv pro mládež!)
Nakladatelství Brána 2014-03-18
264 stran, doporučená cena 269 Kč
ISBN 978-80-7243-680-4
zdroj: http://www.literarky.cz/, autor recenze JAN PLACHETKA
