Vladimír Václavek

Byl ústřední osobností brněnských skupin E, Domácí lékař, VRM, česko-německých Klar a zároveň jedním z hlavních protagonistů mezinárodních formací Rale a Ingwe. S Ivou Bittovou spolupracoval nejen na projektu Bílé inferno, ale hrají spolu i v znovuobnovené skupině Čikori. Svou první sólovou desku Jsem hlína, jsem stroj, jsem stroj nahrál Vladimír Václavek v roce 1994. S odstupem téměř deseti let na ni navázal druhým albem nazvaným Písně nepísně. Společně s Milošem Dvořáčkem pak nahrál v roce 2007 CD Život je pulsující píseň. Na další studiové desce Edel (2010) se pak kromě Dvořáčka podílel i kytarista a skladatel Frieder Zimmermann. Na Václavkově dosud posledním albu Barvy radugy nacházíme písně v uvolněně folkovém duchu s občasnými názvuky jazzu nebo bigbítu šedesátých let. Václavek se zde neprezentuje jako rockový minimalista nebo exotický kouzelník, jak jej známe z jiných skupin, ale jako vemlouvavý písničkář, jenž necítí potřebu své posluchače o ničem přesvědčovat ani kázat. V jeho novém repertoáru se odráží osobní i autorská zralost. Písně plynou docela přirozeně, bez stylizací, póz a efektních aranžérských triků, jako by Václavek hrál jen tak sám pro sebe, dobře se bavil a přitom přemítal, kam jej hudba dovede. Dá se říci, že Vladimír Václavek zde dospěl k podobné vyrovnanosti a nadhledu, jaké známe například z aktuální tvorby Oldřicha Janoty. Vladimír Václavek se příležitostně věnuje také filmové hudbě (Čarodějka, Kamenný most), hudbě k divadelním hrám (Kublai Khan Investigation, Staré ženy aneb tacet) a produkční činnosti (Deep Sweden). Jeho poezie vyšla v knihách Obrazy cesty a Stín stromu. V roce 2013 vydal knihu Neviditelný svět, inspirovano