Architektura ve službách první republiky aneb Sto podob nové doby

Výstava představí stovku meziválečných staveb v deseti různých typech architektury.

Když se řekne vila Tugendhat, vybaví si obraz památky UNESCO asi každý. A leckdo si vzpomene i na jméno architekta Miese van der Rohe. Ale co když se řekne Strossova vila v Liberci? Víte, kde hledat vilu Háskovu? A vzpomněl by si někdo na jméno architekta vily Movily v Nespekách? I to jsou přitom stavby představující to nejlepší, co u nás v architektuře po roce 1918 vzniklo.

Období mezi lety 1918 a 1938 patří v naší kultuře mezi ta, na která jsme právem pyšní. Přesto je však stále co objevovat. Když se totiž řekne architektura první republiky, představí si většina z nás funkcionalismus. A když se řekne funkcionalismus, představíme si něco na způsob bílé kostky s pásovými okny. Jenže architektonický svět mladého Československa byl mnohem bohatší a pestřejší – už jenom tím, co všechno bylo třeba stavět. Nevznikaly totiž jen vily, nová republika potřebovala také továrny a elektrárny (elektrárna ESSO v Kolíně, vodní elektrárna v Třeštině či Ostravě Třebovicích), nádraží, silnice a mosty (unikátní Libeňský od Pavla Janáka chce Praha nechat zbourat), kanceláře a obchodní domy (ten G. Linkeho v Jablonci nad Nisou tvoří málo známý expresionistický skvost), školy a vládní budovy, ale také kostely (bezpočet po celých Čechách) nebo dokonce krematoria (geniální v Nymburku, pardubické pak zná každý, kdo viděl Spalovače mrtvol).

Poznat opravdu důkladně toto dědictví, by znamenalo projezdit křížem krážem celé Česko i Slovensko. Pokud ale chcete pohromadě vidět alespoň reprezentativní výběr toho nejzajímavějšího, máte příležitost. Na výstavě poznáte významné moderní památky z celé republiky, můžete obdivovat vily, veřejné budovy i průmyslové stavby.